ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.56.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 56/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. července 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky M. F., rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 4 KLs 154 Js 11171/04, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92b odst. 1, §3 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 3 (tří) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 18. října 2005, byla M. F. uznána vinnou trestným činem nezákonného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a tří měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila trestné činnosti v podstatě tak, že
- se v období od 1. března 2001 do 16. září 2004, podílela na převedení celkem 221 různých cizích státních příslušníků, a to tak, že postupně navázala citový vztah s německými státními příslušníky N. R. a Ch. K., které pak získala pro spolupráci spočívající v automobilovém převážení cizích státních příslušníků z oblasti hranic do vnitrozemí, a dále tak, že působila jako tlumočnice mezi česky a německy hovořícími příslušníky skupiny. Z Ch. K. nadto odsouzená, ve snaze způsobit mu finanční potíže a tím jej snáze přimět ke spolupráci se skupinou, vylákala, a to pod záminkou získání bytu pro budoucí společné bydlení, částku ve výši 10 000 EUR. Odsouzená svou činností získala prospěch v podobě stálých dodávek drogy – heroinu, na němž byla závislá.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená M. F. se pro svůj osobní prospěch, zejména v podobě stálého přísunu drog, podílela na ilegálním organizovaném převodu značného počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzená se této trestné činnosti dopouštěla po delší dobu – přinejmenším tři roky. Odsouzená tedy jednala v rozsahu, pro který lze tuto její činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2007
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík