ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.59.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 59/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. K., rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 16 Hv 105/06d, a to pro zločin nedovoleného převádění podle §114 odst. 2, odst. 4 první případ, odst. 5 první případ zákona o cizinecké policii Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, který nabyl právní moci dne 12. 12. 2006, byl R. K. uznán vinným zločinem nedovoleného převádění podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že na objednávku jistého „A.“ a za odměnu 10 000 Kč, v noci na 21. 7. 2006 ve vědomé a chtěné součinnosti se společně stíhaným J. Z., dovezl dva bengálské a tři egyptské státní příslušníky do blízkosti státní hranice, a poté, co byli tito cizinci převedeni pěším převaděčem přes hranice, naložili je odsouzený R. K. a společně stíhaný J. Z. opět do svých osobních vozů, aby je dále dopravili do I., přičemž však byli zadrženi policií. Odsouzený si přitom byl vědom, že svým jednáním umožňuje protiprávní přicestování cizinců do členského státu Evropské unie, že převádění cizinci nemají potřebná povolení ke vstupu a pobytu, přičemž si byl zároveň vědom i toho, že jedná jako člen organizované převaděčské skupiny.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 11. 6. 2007, pod sp. zn. 517/2007–MO–T/6, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 15. 6. 2007.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený R. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. K. se pro finanční prospěch podílel na nelegálním převodu cizinců přes státní hranici, a to podle předem promýšleného plánu, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Jednal přitom v takovém rozsahu (podílel se na převedení celkem pěti cizinců), že již lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2007
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch