ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.60.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 60/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. července 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Z a m í t á se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky P. Ž., rozsudkem Zemského soudu v Rostocku, Spolková republika Německo, ze dne 27. 10. 1995, sp. zn. 363 Js 4496/95.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Rostocku, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 4. listopadu 1995, byl P. Ž. uznán vinným trestným činem zatajování dovozních poplatků podle §370 odst. 1 č. 1, §373 odst. 1 AO, §25 odst. 2, §53, §54 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a devíti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že:
- v období od 30. dubna 1994 do 26. ledna 1995, dovezl jako řidič v patnácti případech nákladním automobilem značky „Automova“ z L. do R., přinejmenším 86 450 000 kusů cigaret, když při celní kontrole na území S. r. N. prohlásil, že veze nábytek nebo parkety určené do N. nebo Č. r., a nezaplatil tak dovozní poplatky ve výši 14 950 000 DM. Odsouzený tak získal finanční prospěch v podobě měsíční mzdy přinejmenším ve výši 2 500 Kč a 1 000 DM za každý uskutečněný dovoz.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci však nejsou dány všechny podmínky materiální povahy. Vzhledem k značné době, která uplynula jak od doby spáchání předmětné trestné činnosti (přitom z převážné části došlo k jejím spáchání ještě před 1. 1. 1995, tj. přede dnem účinnosti zákona o Rejstříku trestů), tak od právní moci odsuzujícího cizozemského rozsudku (rozsudek nabyl právní moci dne 4. listopadu 1995, tj. uplynulo více než jedenáct let) má Nejvyšší soud za to, že pro takový časový odstup nyní již nejsou dány věcné důvody pro evidování tohoto odsouzení v Rejstříku trestů, a to ani s ohledem na povahu spáchané trestné činnosti. Nejvyšší soud v této souvislosti též uvážil, že u odsouzeného P. Ž. nedošlo k výkonu celého uloženého trestu odnětí svobody, neboť byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn, a protože se ve stanovené zkušební době osvědčil, bylo s účinností od 6. října 2006 od výkonu zbytku uloženého trestu upuštěno. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík