ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.61.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 61/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. srpna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. K., rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 10. 11. 1998, sp. zn. 12 KLs 246 Js 205067/98, a to pro trestný čin závažné krádeže podle §242, §243 odst. 1 věta 2 č. 2, §25 odst. 2 a §55 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání pěti let a šesti měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Zemského soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. JK Ns 708 Ls 491 Js 92724/97 jug.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 10. 11. 1998, byl Z. K. uznán vinným trestným činem závažné krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání pěti let a šesti měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého mu výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. JK Ns 708 Ls 491 Js 92724/97 jug. Posledně citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto o odvolání obviněného podaném proti rozsudku Obvodového soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 1998, sp. zn. 708 Ls 491 Js 92724/97 jug. tak, že bylo odvolání zamítnuto a jmenovaný odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a devíti měsíců a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
Trestné činnosti, pro kterou byl Z. K. odsouzen citovaným rozsudkem Zemského soudu München I, se dopustil podle zjištění jmenovaného soudu tím, že v noci z 25. na 26. 7. 1997 odcizil spolu se zvlášť stíhaným V. a s další neznámou osobou v areálu prodejny M., ul. B., M., tři osobní vozy tov. zn. Audi A6, z nichž každý měl hodnotu 50 000 DEM, přičemž všechny vozy byly dostatečně zajištěny. Všichni jmenovaní pak společně odcizené vozy ještě dne 26. 7. 1997 odvezli k německo–české státní hranici s cílem je dopravit do České republiky, k čemuž však nedošlo, neboť dva vozy uvízly v oblasti S./ H. v lese a jmenovaní je proto ještě před překročením hranice opustili.
Trestné činnosti, pro kterou byl Z. K. odsouzen citovaným rozsudkem Obvodového soudu Würzburg, ve spojení s citovaným rozsudkem Zemského soudu Würzburg, se dopustil podle zjištění jmenovaných soudů tím, že se společně s dalšími dvěma stíhanými osobami rozhodl v době před 17. 9. 1997 odcizit z prostranství před pobočkou společnosti D.–B. ve W. čtyři vystavené vozy tov. zn. Mercedes třídy E. Za tímto účelem přijel odsouzený ukradeným vozem tov. zn. Nissan Patrol, se společně stíhanými L. S. a A. V., přes hraniční přechod S. do W., S. r. N., přičemž věděl, že nevlastní potřebné řidičské oprávnění. Nato odsouzený vysadil S. a V. dne 17. 9. 1997, krátce po půlnoci v prostoru pobočky D.–B. ve W. a odjel na domluvené místo, odpočívadlo B., W.–j., a uložil se tam ke spánku. S. a V. spolu s další osobou pronikli poté pomocí speciálního nástroje, který si přinesli, do trezoru s klíči od čtyř vozidel v celkové hodnotě cca 240 000 DEM vystavených na firemní ploše pobočky D.–B. ve W., odcizili poznávací značky ze čtyř vozidel zákazníků odstavených v prostorách firmy, aby je připevnili na vystavená vozidla, vypáčili horní závoru na výjezdových vratech, kdy po vypáčení spodní závory by již bylo možné vrata otevřít a prostor pobočky D.–B. opustit se čtyřmi uvedenými vozidly. S. a V. byli však před vypáčením spodní závory vyrušeni strážným W. S. a uprchli, avšak byli odhaleni na útěku ve směru k dálnici a zadrženi, přitom u S. byly zajištěny dva odcizené klíče k zapalování a dva klíče cestou odhodili a byly nalezeny dne 16. 10. 1997 na zahradním pozemku, nacházejícím se na útěkové cestě u ul. R. Téže noci byl zadržen i odsouzený K.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 20. 6. 2007 pod sp. zn. 295/2007–MO–T/7 podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 25. 6. 2007.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený Z. K. je občanem České republiky, který byl ve dvou případech odsouzen cizozemským soudem, přičemž se obě odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., resp. v jednom případě pokus o takový trestný čin podle §8 odst. 1 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený Z. K. se podílel na páchání úmyslné majetkové trestné činnosti, přičemž jednal v takovém rozsahu (v jednom případě se svým jednáním podílel na způsobení škody několikrát přesahující hranici značné škody a dále se v jednom případě podílel na jednání směřujícím ke způsobení škody blížící se hranici škody velkého rozsahu), že již lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Pro úplnost je dále nutno konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky na základě návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 6. 9. 2004, sp. zn. 362/2004–MO–M, již dne 30. 9. 2004 pod sp. zn. 11 Tcu 154/2004 rozhodl mimo jiné i o zaznamenání údajů o jiném odsouzení Z. K. rozsudkem Obvodového soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 1998, sp. zn. 708 Ls 491 Js 92724/97 jug., ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Würzburg, ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. JK Ns 708 Ls 491 Js 92724/97 jug., tedy včetně údaje o uložení trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a devíti měsíců a trestu zákazu řízení motorových vozidel po dobu dvou let. Uvedený trest odnětí svobody byl přitom, jak vyplývá z výroku tohoto usnesení, nyní zaznamenávaným odsouzením zahrnut do celkové výměry trestu odnětí svobody v délce trvání pěti let a šesti měsíců. Proto v tomto směru nelze u Z. K. k záznamu dřívějšího trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a devíti měsíců v evidenci Rejstříku trestů na podkladě usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 11 Tcu 54/2004, již přihlížet. Tento závěr však neplatí ohledně shora citovaného trestu zákazu řízení motorových vozidel ve výměře dvou let, neboť tento trest nebyl nyní posuzovaným rozsudkem Zemského soudu München I ze dne 10. 11. 1998, sp. zn. 12 KLs 246 Js 205067/98, dotčen.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch