ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.68.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 68/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 17. července 2007 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. N., roz. G., rozsudkem Zemského soudu v Berlíně, Spolková republika Německo, ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 70 Js 1109/05 Kls, a to pro trestný čin znásilnění a trestný čin obchodování s lidmi podle §177 odst. 2 č. 1, odst. 3 č. 2, odst. 4 č. 1, odst. 5, §232 odst. 4 č. 1 ve spojení s odst. 3, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 6 (šesti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Berlíně, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 12. ledna 2006, byl L. N., roz. G., uznán vinným trestným činem znásilnění a trestným činem obchodování s lidmi podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že společně s odděleně stíhanou P. W. a J. H., nabídl na základě novinového inzerátu poškozené M. D. zaměstnání číšnice ve velké restauraci v B. s hodinovou mzdou ve výši 5 EUR, pod touto záminkou poškozenou dne 22. července 2005 přivezl osobním vozidlem do bytu, odebral jí cestovní pas a občanský průkaz a téhož dne v 23.30 hod ji zavedl na taneční zábavu, kde ji představil osobě přezdívané „B.“, s tím, že jde o jejího budoucího zaměstnavatele, když ve skutečnosti se jednalo o předem domluveného zákazníka se zájmem o sexuální služby poškozené. Poškozená přibližně v 1.00 hod opustila s „B.“ pod záminkou prohlídky budoucího ubytování prostory taneční zábavy, ten jí však zavedl do již připraveného bytu, kde ji nejprve objal, poté co se mu ale snažila vytrhnout ji strhl na postel, s tím, že si za ni přece zaplatil, položil se na ni celou vahou, tak, že ji přiměl, aby si lehla a začal jí hladit, poškozená přitom celou dobu prosila, aby ji nechal na pokoji a několikrát se jí také podařilo vysmeknout, přesto jí přes její odpor vysvlékl, líbal ji na prsou a poté na ní násilím vykonal soulož. Po skončení útoku poškozenou předal zpět odsouzenému, který jí pohrozil použitím poplašné pistole a uvězněním v nedalekém bunkru, pokud se obrátí na policii. Následujícího dne v ranních hodinách potom odsouzený přistoupil ze zadu k poškozené, sahal jí na záda, s tím že zkoumá, zda poškozená nosí podprsenku a uchopil přitom svůj pohlavní úd, poškozená z toho důvodu utekla do koupelny bytu, po návratu do místnosti v níž měla spát ulehla na připravenou matraci, kde k ní odsouzený přiklekl, přes prosby poškozené, aby ji nechal být, si na ni lehl, ucpal jí ústa, nadzvedl jí noční košili a začal jí osahávat, poškozená se přitom snažila bránit, a když vytrvale křičela, odsouzený jí pohyby metr dlouhou tyčí směrem k jejímu tělu naznačil, že by jí mohl zbít, poté k ní opět přiklekl, sundal si kalhoty a naznačoval jí, aby ho uspokojila orálně, což poškozená odmítla, odsouzený jí poté položil na svůj ztopořený úd ruku, protože poškozená opět začala plakat a křičet odsouzený jí ucpal ústa s tím, že ji nikdo neuslyší, poškozená následně vzdala jakýkoliv odpor, odsouzený si na ni lehl, roztáhl jí nohy a vykonal na ní soulož. Dne 24. července 2005 přibližně v 14.00 hod přivezl odsouzený poškozenou na automobilový trh, kde ji vyzval, aby se předváděla potencionálním zákazníkům, poté poškozenou nabídl osobě jménem S., který s poškozenou odjel do bytu, kde poškozená začala plakat a prosit jej, aby jí pomohl a odvedl ji na policii nebo českou ambasádu, což S. k prosbám poškozené učinil.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin znásilnění podle §241 tr. zák. a trestný čin obchodování s lidmi podle §232a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. N., roz. G., vylákal poškozenou pod záminkou dobře placeného zaměstnání do S. r. N., kde jí proti její vůli nabízel k pohlavnímu styku a pod pohrůžkou bezprostředního násilí sám poškozenou k pohlavnímu styku přiměl. Trestný čin obchodování s lidmi a trestný čin znásilnění přitom již ze své samotné povahy patří mezi velice závažné trestné činy. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík