ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.74.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 74/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. srpna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Z a m í t á se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky V. V. , rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 1995, sp. zn. 7 Ls 23 Js 16186/94.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 24. května 1995, byl V. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §242, §243 odst. 1 č. 1, §2, §53, §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že:
- v období od 2. listopadu 1994 do 13. prosince 1994 vnikl spolu s odsouzeným D. B. do sklepních kójí dvanácti obytných domů v M. a H., Spolková republika Německo, z nichž následně odcizil letní pneumatiky na osobní vozidlo, lyžařské a jiné sportovní vybavení, různé druhy oblečení, ložní prádlo, koberec, cestovní tašky, nářadí, pily, vrtačky, brusky, rybářské pruty, květiny, potraviny, drogistické zboží, domácí potřeby, drobnou elektroniku a jiné zde uskladněné věci, vše přinejmenším v hodnotě 18 854 DM, a poté je prodal na území České republiky. Odsouzený také způsobil škodu na vnitřních prostorách obytných domů ve výši 475 DM,
- v ranních hodinách dne 13. prosince 1994, na pozemku autosalonu M. –S. , D. , Spolková republika Německo, nadzvedl pomocí zvedáku zaparkované osobní vozidlo značky M. a odcizil z něj čtyři kola na ráfcích z lehkého kovu v hodnotě 1 867 DM. Na vozidle způsobil odsouzený škodu ve výši 200 DM.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci však nejsou dány všechny podmínky materiální povahy. Vzhledem ke značné době, která uplynula jak od doby spáchání předmětné trestné činnosti (k tomu došlo v roce 1994, tj. ještě před účinností zákona o Rejstříku trestů), tak od právní moci odsuzujícího cizozemského rozsudku (rozsudek ze dne 24. května 1995 nabyl téhož dne právní moci, tj. uplynulo více než dvanáct let) má Nejvyšší soud za to, že pro takový časový odstup již nyní nejsou dány věcné důvody pro evidování tohoto odsouzení v Rejstříku trestů, a to ani s ohledem na povahu spáchané trestné činnosti. Nejvyšší soud v této souvislosti též uvážil, že k výkonu uloženého trestu odnětí svobody v důsledku promlčení u odsouzeného vůbec nedošlo. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík