ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.76.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 76/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 9. srpna 2007 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. J., rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 1 Kls 359 Js 10860/06, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek a trestný čin nedovoleného obchodování s omamnými látkami podle §1 odst. 1 ve spojení s odst. 1, odst. 3, §3 odst. 1 č. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 10 (deseti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 18. října 2006, byl J. J. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek a trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a deseti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že na objednávku osoby jménem „S.“ přicestoval dne 22. března 2006 osobním vozidlem tovární značky Audi A4 – Avant, do A., N. k., kde na základě předchozí dohody převzal od osoby jménem „J.“ balíček s obsahem 499 g drogy – kokainu s obsahem přinejmenším 31,8 % hydrochloridu kokainu, tj. přibližně 161 g, určený k dalšímu prodeji v Č. r., ukryl jej pod víko nádrže vozidla, a dne 26. března 2006 jej přivezl na území S. r. N., kde byl na hraničním přechodu H./N. zadržen. Ve vozidle odsouzeného bylo mimo to nalezeno i 0,5 g marihuany. Odsouzený získal za převoz finanční odměnu přibližně ve výši 800 EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. J. se pro svůj osobní prospěch podílel na obchodování s větším množstvím drogy, kterou převzal v N. k. s cílem dopravit ji přes S. r. N. do Č. r., kde byla určena k dalšímu prodeji. Dopustil se trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík