ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.77.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 77/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. srpna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky P.
F., rozsudkem Obvodového soudu Rottweil, Spolková republika Německo, ze dne 25. 4. 1995, sp. zn. 3 Ls 36/95.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Rottweil, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 25. 4. 1995, byl P. F. uznán vinným trestným činem nedovoleného držení omamných látek, trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami, trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek, resp. napomáháním k tomuto trestnému činu, a trestným činem řízení motorového vozidla v opilosti podle §29 odst. 1 č. 1, §30 odst. 1 č. 4, §31 č. 1 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, §316 odst. 1, 2, §27, §51, §53, §56 odst. 1, 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a devíti měsíců a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové publiky Německo na dobu devíti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že:
1. v období od května do června 1993 získal od osoby jménem „R.“ v obci S. 100 g hašiše k vlastní konzumaci, přičemž věděl že k tomu není oprávněn,
2. v srpnu 1993 získal od stejné osoby v obci S. 20 g hašiše k vlastní konzumaci, přičemž věděl že k tomu není oprávněn,
3. v létě 1993 obdržel odsouzený od nějakého dealera v městě T. k vlastní konzumaci 80 g hašiše, přičemž věděl že k tomu není oprávněn,
4. od června 1993 do prosince 1993 dostával od D. S. ve městě R. nejméně dvakrát týdně, celkem tedy v 56 dnech, pokaždé 20 g hašiše, přičemž polovinu denní dávky spotřeboval sám nebo s jinými osobami, a druhou polovinu (tj. celkem 560 g) prodával v R. nebo v jeho okolí neznámým odběratelům. Za jeden gram požadoval 12,5 DEM, přičemž zároveň věděl, že je taková činnost zákonem zakázána,
5. v období od listopadu 1993 do března 1994 v sedmi dnech jel z R. svým vozem do Z., a to společně se zvlášť stíhaným E. B., který předtím neoprávněn získal určité množství heroinu. Uvedenou drogu odsouzený převezl do Spolkové republiky Německo. V šesti případech šlo vždy nejméně o 10 g heroinu a v posledním případě nejméně o 20 g heroinu, přičemž uvedené množství drogy mělo vždy podíl účinné látky vyšší než 1,5 g heroinhydrochloridu. Odsouzený byl vždy za tyto jízdy odměněn 0,5 g až 1 g převážené drogy,
6. v období od léta 1993 do dubna 1994 jel odsouzený ve třech případech se zvlášť stíhaným S. z R. do Z., přičemž ve dvou případech řídil svůj vůz sám a v jednom případě doprovázel S. v jeho osobním vozem jako spolujezdec. S. získal v Z. vždy nejméně 4 g heroinu, které byly poté vždy oběma propašovány do Spolkové republiky Německo,
7. v noci na 4. 6. 1994 odsouzený navštívil v obci V. slavnost střeleckého spolku, přičemž kolem 03:30 hod. jel svým vozem tov. zn. Audi, přes W., T. a H. až do R. S. Při této jízdě byl odsouzený vzhledem k předem vypitému množství alkoholu jízdy neschopen. Obsah alkoholu v krvi přitom činil 1,26 ‰.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 2. 7. 2007, pod sp. zn. 487/2007–MO–T/6, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 9. 7. 2007.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že je odsouzený P. F. občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák., §187a tr. zák., a v jednom případě trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci však nejsou dány všechny podmínky materiální povahy. Odsouzený P. F. se sice v několika případech dopustil poměrně závažné úmyslné trestné činnosti, směřující proti zájmu státu na ochraně společnosti proti možným rizikům, vyplývajícím z nekontrolované konzumace a nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, a v jednom případě se dále dopustil trestné činnosti směřující proti životu, zdraví a majetku občanů. Tedy kritérium závažnosti činu v daném případě naplněno bylo. Ne však kritérium druhu uloženého trestu. Jak již Nejvyšší soud České republiky konstatoval v předchozích rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 11 Tcu 12/2006), uložený podmíněný trest odnětí svobody vzhledem ke svému charakteru a zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu postup podle §4 odst. 2 zákona neodůvodňuje. Pro úplnost lze k uvedenému závěru dodat, že byl v daném případě podmíněný trest P. F. ukládán mimo jiné s ohledem na jeho poměrně nízký věk.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch