ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.78.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 78/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. srpna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky J. B. S., roz. S., rozsudkem Trestního soudu v Bassano del Grappa, Italská republika, ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 109/02, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Benátkách, Italská republika, ze dne 7. 11. 2003, sp. zn. 1953/2003, pro trestný čin provozování prostituce podle §3 odst. 1 č. 3, č. 8, §4 odst. 1 č. 7 zákona č. 75/78 Italské republiky, §22 odst. 10 legislativního výnosu č. 286/98 Italské republiky, §442, §533, §535, §605, §681 trestního zákona Italské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a k peněžitému trestu 800 Euro.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Trestního soudu v Bassano del Grappa, Italská republika, jenž nabyl ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Benátkách, Italská republika, právní moci dne 24. září 2004, byla J. B. S. uznána vinnou trestným činem provozování prostituce podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Italské republiky a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a k peněžitému trestu 800 Euro.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila trestné činnosti v podstatě tak, že:
- v období od blíže nezjištěného dne roku 1997 do dubna nebo května roku 2000, provozovala spolu s R. B. veřejný dům, nacházející se v prostorách soukromého klubu, kde najímala a využívala k prostituci ženy cizí státní příslušnosti bez jakéhokoliv povolení k pobytu, a za takto poskytované sexuální služby vybírala jak od zákazníků tak od svých zaměstnankyň blíže nezjištěné finanční částky, a takto se obohacovala.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení italských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená J. B. S. se dopustila trestné činnosti, k jejímuž postihu Českou republiku zavazuje i mezinárodní úmluva (Mezinárodní smlouva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného ze dne 2. 12. 1949). Nelze rovněž přehlédnout, že se trestné činnosti dopustila v součinnosti s další osobou a trestnou činnost páchala po delší dobu (tři roky). Odsouzená tedy jednala v rozsahu, pro který lze tuto její činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen mimo jiné již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík