ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.80.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 80/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. srpna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
I. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. H., rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 1995, sp. zn. 1 Kls 352 Js 9809/94, a to pro trestný čin nedovoleného obchodování s omamnými látkami, trestný čin podněcování k nedovolenému dovozu omamných látek, trestný čin nedovoleného přenechání zakázané věci a trestný čin podněcování k nedovolenému dovozu zakázané věci podle §1 odst. 1 ve spojení s přílohou č. 3, §3 odst. 1 č. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, §1 odst. 1, §37 odst. 1 č. 1c, §53 odst. 3 č. 3 zákona o zbraních Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §26, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky L. H., rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 1995, sp. zn. 1 Kls 352 Js 9809/94.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 1. 2. 1995, byl V. H. uznán vinným trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami, trestným činem podněcování k nedovolenému dovozu omamných látek, trestným činem nedovoleného přenechání zakázané věci a trestným činem podněcování k nedovolenému dovozu zakázané věci a L. H. trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami, trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek, trestným činem nedovoleného přenechání cizí věci a trestným činem nedovoleného dovozu cizí věci podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo. V. H. za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří roků a šesti měsíců a L. H. k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou roků a tří měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzení dopustili trestné činnosti v podstatě tak, že v období od října 1993 do 24. března 1994 kontaktovali zájemce o odběr drog, a to utajeného policistu, kterému opakovaně nabízeli větší množství drog – amfetaminu a kokainu, a dále též různé druhy zbraní, konkrétně:
- dne 3. listopadu 1993, mu odsouzený V. H. (spolu s J. H.) nabídl dodání 10 kg amfetaminu, 250 g kokainu za cenu 145 DM za jeden gram a efedrinu, a za tímto účelem mu předal na zkoušku dvě psaníčka s obsahem 0,02 a 0,07 amfetaminového přípravku,
- dne 30. listopadu 1993, mu odsouzení V. H. a L. H. nabídli dodání 100 g kokainu za cenu 10 000 DM a 20 kg amfetaminu, a za tímto účelem mu předali na zkoušku dvě psaníčka s obsahem 0,65 g metamfetaminu a 0,41 g kokainu,
- dne 15. prosince 1993, mu odsouzení předali balíček s 97,84 g kokainu s obsahem 90 % hydrochloridu kokainu, vystřelovací kuličkové pero s 50 náboji ráže 22, tlumič a přístroj k odstraňování nábojnic, za což obdrželi dohodnutou kupní cenu 10 000 DM,
- dne 5. února 1994, mu odsouzení nabídli dodání 250 g kokainu za cenu 95 DM za jeden gram kokainu, resp. 300 g za cenu 92 DM za jeden gram kokainu, a za tímto účelem mu předali na zkoušku psaníčko s 0,4 g kokainu,
- dne 10. února 1994, mu odsouzení nabídli dodání 2,25 kg kokainu za cenu 90 DM za jeden gram kokainu, a dále též dodání pistolí značky Luger s 16-komorovým zásobníkem za cenu 1 000 DM za jednu pistoli,
- dne 21. března 1994 přicestoval odsouzený L. H. se dvěmi balíčky s 295,39 g kokainu, s obsahem 87 % hydrochloridu kokainu, přes hraniční přechod, kde byl zadržen. Odsouzenému byla za převoz přislíbena finanční odměna ve výši 5 DM za každý převezený gram kokainu.
- blíže nezjištěného dne v březnu 1994, prodal odsouzený V. H. prostřednictvím jinak odsouzeného T. D. přinejmenším 28,73 g kokainu s obsahem 76 % hydrochloridu kokainu za kupní cenu 1 000 DM.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu ohledně odsouzeného V. H. vyplývá, že je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. H. ve více případech, ve větším množství a pro finanční prospěch obchodoval s omamnými látkami a zbraněmi, přičemž organizoval jejich dovoz k prodeji. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
S ohledem na povahu a závažnost předmětné trestné činnosti Nejvyšší soud shledal podaný návrh důvodným i za situace, kdy v posuzované věci od odsouzení cizozemským soudem uplynula již poměrně delší doba (více jak deset let). Z výše uvedeného je totiž zřejmé, že u odsouzeného V. H. se jedná o závažnou drogovou kriminalitu, a proto i přes delší časový odstup trvá zájem na evidenci takového odsouzení v Rejstříku trestů. Nejvyšší soud přitom nepokládá za překážku zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem ani zjištění, že ke spáchání posuzované trestné činnosti došlo ještě před 1. 1. 1995, tj. před účinností zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů. V tomto směru lze odkázat na právní názor obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 11 Tcu 265/2003 (uveřejněno pod č. T 662., sešit č. 2 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného v nakladatelství C. H. Beck), podle něhož pro zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 2 zákona je rozhodující, zda zaznamenávané rozhodnutí bylo vydáno (učiněno) a nabylo právní moci po účinnosti tohoto zákona, tj. po 1. 1. 1995. V posuzované věci tato podmínka evidentně splněna byla, neboť zapisované rozhodnutí cizozemského soudu je ze dne 1. 2. 1995 a téhož dne nabylo právní moci. Z hlediska povahy, významu a právních důsledků rozhodnutí o zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů není přitom relevantní, zda ke spáchání trestné činnosti případně došlo i před 1. 1. 1995. Rozhodující je zjištění, že k odsouzení českého státního příslušníka došlo již za účinnosti zákona.
Pokud jde o odsouzeného L. H. Nejvyšší soud zjistil, že o zaznamenání údajů o jeho odsouzení rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 1995, sp. zn. 1 Kls 352 Js 9809/94, do evidence Rejstříku trestů ve smyslu ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. již dříve pravomocně rozhodl, a to usnesením ze dne 17. srpna 2006, sp. zn. 11 Tcu 101/2006. Citovaným usnesením bylo návrhu zcela vyhověno, tj. bylo rozhodnuto, že se údaje o odsouzení L. H. rozhodnutím Zemského soudu Norimberk-Fürth zaznamenají do evidence Rejstříku trestů.
Nyní byl Nejvyššímu soudu předložen návrh na zaznamenání odsouzení téže osoby shodným rozhodnutím, tedy s nezměněným stavem skutečností rozhodných pro postup podle posledně citovaného zákonného ustanovení.
Za této situace pak Nejvyšší soud musel konstatovat, že bylo-li o zaznamenání odsouzení jmenovaného v dané věci již v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto, přezkum naplnění podmínek shora citovaného zákonného ustanovení zde již nepřipadal v úvahu. Opětovné zapsání téhož odsouzení do evidence Rejstříku trestů je za těchto okolností vyloučeno.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky v části týkající se odsouzeného L. H. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík