ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.82.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 82/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. srpna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky
1. P. Š., rozsudkem Zemského soudu Landshut, Spolková republika Německo, ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 1 Kls 38 Js 24925/04, pro trestný čin krádeže podle §243 odst. 1 věta 2 č. 2 a č. 3, §242 odst. 1, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 3 (tří) měsíců.
2. J. B., rozsudkem Zemského soudu Landshut, Spolková republika Německo, ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 1 Kls 38 Js 24925/04, pro trestný čin krádeže podle §243 odst. 1 věta 2 č. 2 a č. 3, §242 odst. 1, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 3 (tří) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Landshut, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 16. května 2006, byli P. Š. a J. B. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzeni každý k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a tří měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzení dopustili trestné činnosti v podstatě tak, že v období od 5. března do 16. července 2004 odcizili z patrových garáží na různých místech pět osobních vozidel tovární značky AUDI A6 Allroad, a to tak, že do nich vnikli pomocí tzv. polského klíče a pomocí elektronického přístroje překonali zabudované elektronické zabezpečovací zařízení, a vozidla poté odvezli do Č. r., kde byly určeny k prodeji. Odsouzení tak způsobili škodu celkem ve výši 186 050 EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou státními občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení P. Š. a J. B. se opakovaně dopustili závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobili na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Nebezpečnost jejich jednání je rovněž zvyšována způsobem provedení činu, tj. vloupáním. Odsouzení tedy jednali v rozsahu, pro který lze tuto jejich činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík