ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.90.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 90/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. srpna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. S., rozsudkem Zemského soudu ve Štýrském Hradci, Rakouská republika, ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 5 Hv 93/06 b, pro trestný čin krádeže dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu, trestný čin podvodu, přečin zatajení dokladů, přečin zatajení bezhotovostních platebních prostředků a přečin padělání obzvláště chráněných dokladů podle §127, §128 odst. 1 č. 4, zčásti §129 č. 1, §130 první případ, zčásti §15, §229 odst. 1, §241e odst. 1 a 2, §146, §147 odst. 1 č. 1 pátý případ, §148 druhý případ, §223 odst. 1 a 2, §224 trestního zákona Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu ve Štýrském Hradci, Rakouská republika, jenž nabyl právní moci dne 4. září 2006, byl M. S. uznán vinným trestným činem krádeže dílem dokonaným dílem ve stádiu pokusu, trestným činem podvodu, přečinem zatajení dokladů, přečinem zatajení bezhotovostních platebních prostředků a přečinem padělání obzvláště chráněných dokladů podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že:
- v období od 21. března 2004 do 6. března 2006, v různých městech, se v sedmnácti případech zmocnil blíže nezjištěným způsobem kabelky, náprsní tašky či peněženky poškozených, a následně z nich odcizil finanční hotovost ve výši 35 USD, 3 934,10 EUR, mobilní telefony značky Siemens a LG, tři mobilní telefony značky Nokia, roční dálniční známku a dále též sedmnáct různých platebních karet,
- dne 8. ledna 2006, odcizil v recepci hotelu klíč k jednomu z hotelových pokojů, pomocí klíče do tohoto pokoje vnikl a odcizil z něj dámskou kabelku s obsahem 100 USD a mobilním telefonem značky Sony Ericsson,
- v období od 22. března 2004 do 6. března 2006, v různých městech, vyzvedl v sedmi případech pomocí odcizených platebních karet z bankomatů celkem 11 220 EUR, a v jedenácti případech se o vyzvednutí finanční hotovosti pokusil, v dokonání činu mu přitom ve většině případů zabránilo špatné zadání kódu PIN,
- v období od 24. června 2005 do 21. března 2006 na různých místech, předložil v deseti případech k úhradě zboží nebo služeb odcizenou platební kartu, a způsobil tak škodu celkem ve výši 936,38 EUR,
- dne 3. května 2006, předložil během hraniční kontroly pozměněný cestovní doklad, a to tak, že z něj byly vytrženy strany č. 27 a č. 28, a bylo do něj neoprávněně zaneseno jméno syna a manželky odsouzeného.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestný čin krádeže dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §247 tr. zák., trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. S. se opakovaně a po delší dobu dopouštěl závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil větší škodu na cizím majetku a naplnil hned několik skutkových podstat trestných činů. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík