ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.1078.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 1078/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. srpna 2007 o dovolání K. T., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. května 2006, č. j. 13 To 137/2006-517, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 94/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné K. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. března 2006, č. j. 14 T 94/2005-479, byla obviněná K. T. uznána vinnou trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák. a odsouzena podle §184 tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení poškozené firmě uhradit způsobenou škodu.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedené trestné činnosti tím, že jako asistentka investiční výstavby firmy B. I., s. r. o., při zajišťování výstavby haly v areálu firmy si nevyžádala od obviněného Ing. J. V. splnění jeho povinnosti z mandátní smlouvy, a to vyznačení inženýrských sítí při provedení výkopových prací pro odvod a likvidaci dešťových vod z areálu firmy, které měly být provedeny, a nařídila pracovníkovi společnosti Z. K., aby provedení prací zajistil a při výkonu prací došlo k přetržení kabelů a následné poruše drážního zařízení.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. května 2006, č. j. 13 To 137/2006-517, byla při nezměněném výroku o vině trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák. a nezměněném výroku o náhradě škody odsouzena podle §184 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce. Podle §58 odst. 1a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 (jednoho) roku.
Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, které vymezila dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a které zaměřila proti výroku o vině i proti výroku o trestu s poukazem na to, že rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci. K jednotlivým částem výroku o vině obviněná namítla:
Pokud se jedná o část výroku o vině, podle něhož obviněná jako asistentka investiční výstavby firmy B. I., s. r. o., při zajišťování výstavby haly v areálu firmy si nevyžádala od obviněného Ing. J. V. splnění jeho povinnosti z mandátní smlouvy, a to vyznačení inženýrských sítí při provedení výkopových prací pro odvod a likvidaci dešťových vod z areálu firmy, které měly být provedeny, obviněná namítá, že Ing. J. V. byl odvolacím soudem zproštěn obžaloby s odůvodněním, že z textu mandátní smlouvy jednoznačně nevyplývá, že by obviněný byl povinen zjistit inženýrské sítě ve vztahu ke pozemkům, na kterých k uvedeným pracím, resp. přerušení kabelu Č. d., s r o., nakonec došlo. Z porovnání obsahu uvedené části výroku o vině obviněné a odůvodnění zprošťujícího výroku o vině Ing. J. V. dle přesvědčení dovolatelky vyplývá absurdita, že byla odsouzena za to, že po Ing. V. nevyžadovala splnění určitých povinností z mandátní smlouvy, přičemž Ing. V. byl zproštěn viny pro to, že tyto povinnosti pro něho z mandátní smlouvy nevyplývaly. Dle názoru dovolatelky odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že obviněná měla činit o své vůli extenzivní výklad mandátní smlouvy nad rámec toho, co vyplývá z jejího písemného znění a požadovat od Ing. V. splnění povinností, které pro něho z mandátní smlouvy nevyplývaly, neboli, že obviněná odpovídá za obsah mandátní smlouvy, ačkoliv takový právní závěr nemá v dokazování provedeném obecnými soudy žádného opodstatnění.
Pokud se jedná o část výroku o vině, podle něhož obviněná jako asistentka investiční výstavby firmy B. I., s. r. o., nařídila pracovníkovi této firmy Z. K., aby provedení výkopových prací zajistil, dovolatelka poukázala na to, že v rámci řízení před obecnými soudy bylo listinnými důkazy prokázáno pracovněprávní zařazení obviněné, její kvalifikace a způsobilost k takové práci, a taktéž od kdy a v jakém rozsahu byla za svého zaměstnavatele oprávněna jednat se třemi dalšími osobami (odkazujíce přitom na pracovní smlouvu a plnou moc). V návaznosti na to dovolatelka namítá, že právně relevantním způsobem, např. organizačním řádem firmy B. I., s. r. o., popisem práce obviněné apod. nebylo prokázáno, že by obviněná byla nadřízena Z. K., resp. že by vůči jmenovanému byla oprávněna činit jakékoliv pracovněprávní úkony, které by pro něho byly závazné. Dovolatelka upozorňuje na to, že to, kdo takové oprávnění měl, vyplývá z ust. §9 odst. 1 zák. č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. A tomuto zákonnému ustanovení odpovídá i obsah výpovědi svědkyně H. H. u hlavního líčení, v níž svědkyně uvedla, že nadřízenou obviněné i Z. K. je ona sama nebo p. B. Dovolatelka setrvává na svém tvrzení, že nebyla nadřízenou Z. K. a jeho tvrzení stojí proti jejímu tvrzení. Dle jejího přesvědčení soudy pochybily, když jednostranně uvěřily výpovědi Z. K. a neuvěřily její výpovědi podporované výpovědí svědkyně H. H.
K oběma uvedeným částem tímto dovoláním napadeného výroku o vině dovolatelka dále namítá, že byla uznána vinnou za nesplnění povinnosti Ing. V. vyznačit inženýrské sítě při provedení výkopových prací pro odvod a likvidaci dešťových vod. Upozorňuje na to, že soudy učinily právní závěr o tom, že v souladu se zásadou in dubio pro reo musí být vycházeno z toho, že ve věci se jednalo toliko o tzv. „pročišťování“ stávajících historických kanálů a že k takovému „pročišťování“ není zapotřebí ani souhlas příslušného správního orgánu ani splnění např. ohlašovací povinnosti podle zvláštního zákona (přičemž odkazuje v této souvislosti na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2006, č. j. 13 To 392/2005-448 na str. 5). Obviněná je tedy vinna z toho, že někdo jiný než ona rozhodl o terénních úpravách zásahem do povrchu, v jejichž rámci bylo provedeno faktické prohloubení stávajících kanálů, resp. bez jejího vědomí toto prohloubení realizoval. A pokud by i bez jakékoliv součinnosti obviněné bylo provedeno pouhé „pročišťování“, nikoliv fakticky prohloubení kanálů, nikdy by k přetržení drážních kabelů nedošlo. Dovolatelka proto dovozuje, že i kdyby hypoteticky připustila, že po Ing. V. nepožadovala splnění povinností, které pro něho z mandátní smlouvy sice nevyplývaly, avšak podle obecných soudů k tomu byla povinna, i tak by neexistovala příčinná souvislost mezi jejím jednáním spočívajícím v nekonání a škodlivým následkem, tj. škodou způsobenou společnosti Č. d., a. s.
V závěru dovolání dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil výrok o vině a trestu ve vztahu k obviněné rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. března 2006, č. j. 14 T 94/2005-479, jakož i rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. května 2006, č. j. 13 To 137/2006-517, a aby ve věci buď sám rozhodl tak, že obviněnou zprostí obžaloby, nebo aby věc přikázal Okresnímu soudu v Mělníku k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu ust. §265h odst. 2 věty první tr. řádu písemně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten konstatuje, že naplnění dovolacího důvodu obviněná spatřuje v absenci příčinné souvislosti mezi jejím jednáním spočívajícím v nekonání, a škodlivým následkem, tj. škodou způsobenou Č. d., a. s. Dle obviněné někdo jiný a bez jejího vědomí realizoval faktické prohloubení stávajících kanálů. Státní zástupce připomíná, že soud učinil skutková zjištění k trestnému činu podle §184 tr. zák., z nichž se podává, že obviněná zjevně vykonávala práci, pro kterou neměla potřebnou kvalifikaci ani zkušenosti, a přesto se neinformovala o stěžejních záležitostech u Ing. V., ač si byla vědoma toho, že se jedná o provádění prací v ochranném pásmu Č. d., a. s., a dala pokyn obviněnému Z. K. k realizaci prací, což ve svém důsledku vedlo k přetržení kabelů a vzniku škody na straně Č. d., a. s., ve výši nejméně 459.621,- Kč. Soud označil za nerozhodnou skutečnost absence potřebné kvalifikace u obviněné, neboť právě ona si měla být této skutečnosti vědoma a měla postupovat s maximální opatrností, což neučinila. Státní zástupce na základě skutkových zjištění učiněných ve věci přisvědčil soudům obou stupňů, pokud uzavřely, že obviněná bez toho, aby si opatřila informace o stavu a umístění případných podzemních sítí na předmětném pozemku, dala pokyn k realizaci prací, přičemž v důsledku toho došlo k poškození obecně prospěšného zařízení. Dle státního zástupce je zjevné, že obviněná jednala přinejmenším z nevědomé nedbalosti ve smyslu §5 písm. b) tr. zák. a její obhajoba nemůže obstát, resp. je irelevantní. Státní zástupce považuje právní kvalifikaci skutku jako trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák., k níž dospěl nalézací soud a kterou převzal soud odvolací, za souladnou se zákonem a hodnotí proto podané dovolání za zjevně neopodstatněné.
Státní zástupce uzavírá, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání a navrhuje je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Státní zástupce současně souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné (§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu), bylo podáno osobou oprávněnou (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Současně shledal, že dovolání splňuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f tr. řádu.
Poté se zaměřil na to, zda obviněnou uplatněné námitky skutečně lze považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocených důkazů, ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03). V dovolání je možné vytýkat jen právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním s cílem dosáhnout jejich změny a v návaznosti na to i jiného právního posouzení.
Dovolání obviněné je založeno na námitce absence příčinné souvislosti mezi jejím chováním a mezi vzniklým protiprávným stavem, a tedy na námitce nesprávného posouzení podmínek trestněprávní odpovědnosti dle §184 tr. zák. ze strany nalézacího i odvolacího soudu.
Dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Dle ust. §184 tr. zák. bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem ten, kdo z nedbalosti ohrozí provoz obecně prospěšného zařízení (§182 odst. 1 tr. zák.).
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 8. ledna 2003, sp. zn. 4 Tz 57/2002, podrobně vyložil hlediska, jimiž se při posuzování kauzálního nexu u nedbalostních trestných činů řídí. Zdůraznil, že nedbalostní jednání a jeho kauzální nexus k následku jednání pachatele má povahu příčiny i tehdy, když kromě něj k následku vedlo jednání další osoby, poněvadž příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která bezprostředně způsobila následek, působila i další příčina. Jednání pachatele, i když je jen jedním článkem z řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku i tehdy, pokud by následek nenastal bez dalšího jednání třetí osoby. Každé jednání, bez kterého by následek nenastal, ale dle uvedeného právního názoru Nejvyššího soudu není stejně důležitou příčinou následku (zásada gradace příčinné souvislosti). Důležité je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Jestliže při vzniku následku spolupůsobilo více příčin, je třeba hodnotit každou příčinu co do jejího významu pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost pro následek, který z jednání obviněného nastal. Zavinění musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu. Při nedbalosti, jak v předmětném rozhodnutí zdůraznil Nejvyšší soud, je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout.
Ve věci sp. zn. 5 Tdo 523/2004, analogické s věcí sp. zn. 11 Tdo 1078/2006, pak Nejvyšší soud speciálně k podmínkám trestní odpovědnosti dle §184 tr. zák. uvedl (a to v usnesení ze dne 26. května 2004, sp. zn. 5 Tdo 523/2004): „Nejvyšší soud se proto na základě skutkových zjištění učiněných ve věci zcela ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že pokud obviněný prostřednictvím další osoby prováděl na svém pozemku výkopové práce v rozsahu …, aniž by si opatřil minimální informace o stavu a umístění případných podzemních sítí na pozemku, přičemž v důsledku jeho jednání došlo k poškození mezinárodního optického kabelu veřejné telefonní sítě, ač vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům měl a mohl před započetím prací učinit úkony k opatření si relevantních informací, čímž ohrozil provoz obecně prospěšného zařízení, jednal tedy přinejmenším z nevědomé nedbalosti ve smyslu §5 písm. b) tr. zák. … Právní kvalifikace skutku jako trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák., k níž dospěl již soud prvního stupně a kterou převzal i soud odvolací, je proto zcela v souladu se zákonem, tudíž podané dovolání je v rozsahu shora uvedené části dovolacích námitek obviněného zjevně neopodstatněné.“
V předmětné věci proto není rozhodný obsah mandátní smlouvy obchodní společnosti B. I., s. r. o., s Ing. V., nýbrž ta okolnost, že povinnost zjištění a následně zabezpečení vyznačení inženýrských sítí při provedení výkopových prací pro odvod a likvidaci dešťových vod z areálu předmětné firmy dopadala dle skutkových zjištění nalézacího soudu (výpovědi svědka B., z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 1. listopadu 2002 mezi firmou B. I., s. r. o., a dovolatelkou, a ze zprávy firmy B. I., s. r. o., ze dne 13. října 2003, dle níž stavební povolení na předmětnou stavbu zajišťovala dovolatelka) na dovolatelku. Opodstatněně proto konstatoval v odůvodnění svého rozhodnutí nalézací soud: „Obžalovaná T. jako osoba pověřená k jednání ve věci stavby areálu firmy B. I., s. r. o., si měla sama aktivně vyžádat zprávu od obžalovaného Ing. V. o stavu inženýrských sítí, což však neučinila.“ K uvedenému závěru nalézacího soudu se připojil rovněž i odvolací soud. Nadto, k otázce námitky, dle níž dovolatelka nebyla nadřízenou obviněnému Z. K. zajišťujícímu provedení předmětných výkopových prací, pak odvolací soud opodstatněně vyšel ze zjištění fakticity a relevance daných vztahů, a to když uvedl, že pro odpovědnost dovolatelky „žádný význam nemá ani zjištění, že fakticky nadřízenou obžalovaného K. nebyla, neboť – a to i sama připouští – K. pokyn k zajištění prací skutečně dala“.
Nalézací i odvolací soud tudíž při interpretaci a aplikaci §184 tr. zák. v rámci posouzení naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování a ohrožování obecně prospěšného zařízení plně respektovaly výše uvedená interpretační a aplikační hlediska dopadající na předmětné zákonné ustanovení.
Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dospěl tudíž k závěru, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu v předmětné věci spočívá z pohledu namítané absence kauzálního nexu na správném právním posouzení skutku, a to dodržením hledisek plynoucích jak z příslušných ustanovení trestního zákona, tak i z konstantní judikatury. Nalézací a odvolací soud ve svých rozsudcích dále plně dostály požadavkům plynoucím z §125 odst. 1 tr. řádu. Na základě skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů byly v jednání obviněné správně shledány všechny zákonné znaky trestného činu poškozování a ohrožování obecně prospěšného zařízení dle §184 tr. zák., kdy popis skutku, jenž je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku, v posuzovaném případě odpovídá všem znakům rozhodným z hlediska subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu.
S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání Nejvyšší soud odmítl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu)
V Brně dne 9. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman