ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.145.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 145/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2007 dovolání podané obviněným P. V. proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 3 T 674/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 3 T 674/2001, byl P. V. uznán vinným:
bod 1.– 3. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (za užití zákona č. 265/2001 Sb.),
bod 4. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. (za užití zákona č. 265/2001 Sb.),
bod 5. trestným činem maření úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.,
bod 6. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (za užití zákona č. 265/2001 Sb.),
za které, a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 6 T 460/2001, byl podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu, týkající se obviněného, obsažený v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 6 T 460/2001, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi byl obviněný dále uznán vinným:
bod 7. trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák.
a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., za které, a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 4 T 156/2003, byl podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 4 T 156/2003, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §226 písm. b) tr. ř. byl dále obviněný zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Břeclavi pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že dne 18. 8. 2000 kolem 19:00 hod. v B. na krytém bazénu v posilovně R. na ulici F. odcizil na vnitřní straně barového pultu volně položený mobilní telefon zn. Nokia 3210, stříbrnošedé barvy v hodnotě 4 000 Kč ke škodě A. P., z místa činu odešel, avšak ještě tentýž den mobilní telefon poškozenému na jeho žádost vrátil a takto jednal přesto, že za trestný čin krádeže byl v posledních třech letech již odsouzen, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Břeclavi, sp. zn. 1 T 327/99 ze dne 18. 8. 1999, v čemž bylo spatřováno spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena rovněž povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené firmě M.–E., Ing. V. D., částku ve výši 3 789 Kč, poškozené společnosti H. a H., s. r. o., částku ve výši 19 788 Kč, poškozené společnosti H. C. F. a. s., částku ve výši 9 269 Kč, poškozenému L. P. částku ve výši 4 000 Kč a poškozené L. P. částku ve výši 18 000 Kč.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 3 To 70/2006 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod body 1.–6., ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců, ve výroku o způsobu zařazení obviněného do věznice s ostrahou u tohoto trestu odnětí svobody, ve výroku o náhradě škody a dále ve výroku o způsobu zařazení obviněného do věznice s ostrahou u trestu odnětí svobody v délce trvání sedmi měsíců.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak Krajský soud v Brně nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným:
bod 1.–3., 6. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem (bod 6.) spáchaným ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (za užití zákona č. 265/2001 Sb.),
bod 4. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. (za užití zákona č. 265/2001 Sb.),
bod 5. trestným činem maření úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.,
za které, a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 1 T 654/2000, a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 6 T 460/2001, byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl dále zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 1 T 654/2000 a výrok o trestu rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 6 T 460/2001, jakož i všechna rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výši 8 000 Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce trvání jednoho měsíce.
Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu odnětí svobody v délce trvání sedmi měsíců do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené firmě M.–E., Ing. V. D., částku ve výši 3 789 Kč, poškozené společnosti H. a H., s. r. o., částku ve výši 19 788 Kč, poškozené společnosti H. C. F. a. s., částku ve výši 7 996 Kč, poškozenému L. P. částku ve výši 4 000 Kč a poškozené L. P. částku ve výši 18 000 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla dále poškozená společnost H. C. F. a. s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1. dne 20. 9. 2000 v B. v prodejně mobilních telefonů H. a H., s. r. o., s úmyslem, že nebude splácet splátky, uzavřel se společností M. – e., Ing. V. D., smlouvu na mobilní telefon zn. Nokia 5110 v sadě GO City v hodnotě 5 495 Kč, kdy zaplatil zálohu ve výši 1 099 Kč a prvotní splátku 310 Kč, další splátky již nezaplatil, mobilní telefon prodal, přičemž při uzavírání smlouvy předložil doklady, a to svůj občanský průkaz, rodný list a dále občanský průkaz a rodný list své matky I. V. a dále rozpis soustředěného inkasa plateb obyvatelstva, kdy smlouvu uzavřel bez vědomí matky a jejího souhlasu a pod smyšlenou legendou, že je nemocná, nechal matku prodavačkou M. F. podepsat jako ručitelku smlouvy a svým jednáním tak způsobil firmě M. – e., Ing. V. D., škodu ve výši 4 086 Kč,
2. dne 8. 11. 2000 v B., tamtéž, s úmyslem, že nebude splácet splátky, uzavřel
s firmou M. – e., Ing. V. D., smlouvu na mobilní telefon zn. Nokia 3310 v hodnotě 9 995 Kč, kdy zaplatil zálohu ve výši 2 999 Kč a prvotní splátku ve výši 492 Kč, další splátky již neuhradil a mobilní telefon prodal, přičemž při uzavření této smlouvy předložil svůj občanský průkaz a rodný list, dále občanský průkaz a rodný list své matky I. V. a rozpis soustředěného inkasa plateb obyvatelstva, přičemž uvedenou smlouvu uzavřel bez vědomí a souhlasu matky a pod smyšlenou legendou, že matka je nemocná, zfalšoval podpis své matky jako ručitelky smlouvy, tímto svým jednáním způsobil firmě H. a H., s. r. o., škodu ve výši 6 504 Kč,
3. dne 22. 12. 2000 v B. v prodejně E. – J. S. s úmyslem, že nebude splácet splátky, uzavřel se společností H. C. F., a. s. úvěrovou smlouvu na mobilní telefon zn. Nokia 3310 v hodnotě 9 995 Kč, kdy uhradil pouze zálohu ve výši 1 999 Kč, další splátky již nezaplatil, přičemž v čestném prohlášení uvedl, že je zaměstnancem podniku P. B. P. přesto, že se tato informace nezakládala na pravdě a uvedené firmě H. C. F., a. s., způsobil škodu ve výši 7 996 Kč,
4. v přesně nezjištěnou dobu, kolem poloviny měsíce června roku 2001 v B. pod smyšlenou legendou vymožení peněz od různých dlužníků vylákal postupně od L. P. a V. P. celkovou finanční částku 22 000 Kč, kdy těmto slíbil, že vymůže dluhy poškozeného L. P. vůči M. N., S. B. a J. D., což však neměl od počátku v úmyslu, k tomuto účelu si dokonce vymyslel firmu s názvem L., která se touto činností měla zabývat, ve skutečnosti však peníze použil pro svoji potřebu a L. P. tak způsobil škodu ve výši 4 000 Kč a V. P. škodu ve výši 18 000 Kč,
5. dne 6. 9. 2001 v 09:15 hod. v L., okr. B. na ulici V. řídil malý motocykl tovární značky Puch bez státní poznávací značky, a to přesto, že mu byl rozhodnutím Okresního úřadu Břeclav, referátu dopravy a silničního hospodářství č. j. RD–101–258/01 ze dne 3. 8. 2001, jež nabylo právní moci dne 24. 8. 2001, mimo jiné uložen i zákaz činnosti – zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 4 měsíců, v jehož výkonu se nacházel,
6. společně se samostatně odsouzeným P. Č. dne 10. 11. 2000 v B. v prodejně mobilních telefonů společnosti H. a H., s. r. o., po předchozí vzájemné dohodě s úmyslem, že nebude splácet splátky, uzavřel samostatně odsouzený Č. smlouvu na mobilní telefon zn. Nokia 3310 v hodnotě 9 995 Kč, kde vystupoval jako kupující a ručitelem se stala jeho matka A. Č., dále s tímž úmyslem uzavřel smlouvu na shodný mobilní telefon zn. Nokia 3310 ve stejné sadě v hodnotě 9 995 Kč, kdy jako kupující ve smlouvě figurovala jeho matka A. Č. a samostatně odsouzený Č. byl ručitelem, přičemž obžalovaný V. uhradil u každé smlouvy zálohu ve výši 2 999 Kč a první splátku 354 Kč, další splátky již hrazeny nebyly, přičemž tyto smlouvy uzavíral samostatně odsouzený Č. bez vědomí své matky, jí předložil doklady a svůj občanský průkaz a rodný list a dále občanský průkaz a rodný list své matky A. Č., rozpis soustředěného inkasa plateb obyvatelstva, kdy navíc ještě zfalšoval na obou smlouvách podpis své matky a bezprostředně poté oba mobilní telefony předal obžalovanému V. s tím, že je prodá a o zisk se rozdělí a svým jednáním tedy samostatně odsouzený Č. spolu s obžalovaným V. způsobili firmě H. a H., s. r. o., celkovou škodu ve výši 13 284 Kč.
Trestné činnosti uvedené pod bodem 7. výroku o vině shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi, jenž zůstal rozsudkem odvolacího soudu nezměněn, se obviněný podle zjištění Okresního soudu v Břeclavi dopustil tím, že dne 25. 4. 2003 v dopoledních hodinách a dne 2. 5. 2003 v dopoledních hodinách v M. N. V., ul. L., v rodinném domě majitelů Z. a A. H., kde v uvedené době bydlel, využil nepřítomnosti ostatních osob v domě, odcizil platební kartu Visa Elektron, vydanou ke sporožirovému účtu Č. s. a s touto kartou provedl dva výběry finanční hotovosti vždy ve výši 5 000 Kč v B., ul. J. P. u bankomatu G. C. B. u S. C. a uvedeným jednáním způsobil poškozenému Z. H. škodu ve výši 10 000 Kč.
Uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně byl doručen mimo jiné obviněnému P. V. dne 2. 6. 2006, jeho obhájci Mgr. P. K. dne 25. 7. 2006 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Břeclavi dne 30. 5. 2006.
Proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 3 T 674/2001, podal obviněný P. V. prostřednictvím svého obhájce Mgr. P. K. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Břeclavi dne 25. 9. 2006.
Obviněný svým dovoláním napadl výrok o vině napadeného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí odvolacího soudu, spočívá na nesprávném právním posouzení jednání obviněného, přičemž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný ve skutečnosti, že vyjma bodu 5. tzv. skutkové věty, popírá spáchání ostatních jednání, jimiž byl uznán vinným.
K bodu 1. skutkové věty obviněný uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by zaplatil jen prvotní splátku ve výši 310 Kč a další splátky nezaplatil. K bodu 2. skutkové věty obviněný uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by úmyslně nechtěl splácet splátky. K tomu obviněný uvedl, že se dostal do tíživé finanční situace, pozbyl zaměstnání a v důsledku toho nemohl splácet splátky. K bodu 3. skutkové věty obviněný uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by neuhradil celou škodu, neboť škoda ve výši 9 995 Kč byla již poškozenému v celé výši uhrazena. K bodu 4. skutkové věty obviněný dále uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by neměl od počátku v úmyslu dlužnou částku vymáhat. K bodu 6. skutkové věty obviněný uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by jednal se samostatně odsouzeným P. Č. s úmyslem se obohatit. Toto tvrzení obviněný upřesnil tvrzením, že si mobilní telefony ponechal právě P. Č., přičemž s ním obviněný nikdy nejednal o jejich prodeji, nikdy je od P. Č. nepřevzal a nemohl tak způsobit jakoukoliv škodu. Konečně k bodu 7. skutkové věty obviněný uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by odcizil platební kartu. Ta mu totiž byla předána ze strany Z. H. dobrovolně a prostředky ve výši 10 000 Kč byly předány dceři Z. H.
V další části svého dovolání se obviněný domáhal uložení trestu při samé spodní hranici trestní sazby, popř. použití §40 tr. zák. a to vzhledem k okolnostem případu a jeho osobním poměrům.
S ohledem na uvedené navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky přezkoumal obviněným napadený rozsudek a tento rozsudek zrušil ve všech výrokových částech a současně zrušil také další rozhodnutí na napadený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný dále navrhl, aby jej Nejvyšší soud České republiky zprostil podle §226 písm. a) tr. ř. obžaloby nebo aby věc přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta předně uvedla, že dovolatel postupoval formálně nesprávně, když svým dovoláním napadl toliko rozsudek soudu prvního stupně, který v petitu dovolání navrhuje zrušit. Správně měl přitom dovolatel podle názoru státní zástupkyně napadat rozsudek odvolacího soudu.
K samotnému obsahu dovolání státní zástupkyně uvedla, že ten plně odpovídá argumentaci uvedené již v odvolacím řízení. Dále pak konstatovala, že jsou námitky obviněného ryze skutkové povahy a nebyl tedy jimi naplněn obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný zákonný dovolací důvod.
Pokud jde o námitky týkající se výroku o trestu uvedl státní zástupce, že samotné doznání obviněného a vedení řádného života nemůže odůvodnit postup podle §40 odst. 1 tr. zák. a tato námitka obviněného je proto zjevně neopodstatněná.
Vzhledem ke shora uvedenému navrhla státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Pokud jde o jeho přípustnost, je třeba konstatovat, že obviněný svým dovoláním
v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. výslovně napadl pouze rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 3 T 674/2001, tj. rozsudek nalézacího soudu (srov. záhlaví dovolání na str. 1), resp. jeho výrok o vině (srov. str. 2 dovolání), přičemž v další jeho části navrhuje, aby Nejvyšší soud přezkoumal takto napadený rozsudek nalézacího soudu (srov. str. 3 dovolání) a v petitu dovolání dále požaduje zrušení výlučně rozhodnutí nalézacího soudu (srov. rovněž str. 3 dovolání). Dovoláním je tedy výslovně napadáno rozhodnutí, jež takto samostatně napadnout nelze, neboť §265a odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání stanovuje, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni (srov. č. 25/2003 Sb. rozh. tr.).
Vzhledem k uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněným podané dovolání je nepřípustné, a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. března 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch