ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.1516.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 1516/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. ledna 2007 dovolání podané obviněným M. Š . proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 4 To 49/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 2/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 39 T 2/2006, byl M. Š. uznán vinným vícero skutky, kvalifikovanými jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. dílem dokonaný (body 1. až 3.) a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (částečně bod 3.), za který byl podle §234 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání šesti a půl let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. d) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to motorového vozidla tov. zn. Mitsubishi Colt, typ Colt 1,6 GTI, šedá metalíza, s výbavou v něm uloženou, tj. výstražný trojúhelník, klíč na matice kol, rezervní kolo.
Současně byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému M. Š. a spoluobviněnému J. P., uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené společnosti B. a. B., a. s., ul. V., B. způsobenou škodu ve výši 1 416 997,50 Kč a poškozené společnosti B. a. s., ul. D., P., způsobenou škodu ve výši 3 751 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost B. a. B., a. s., ul. V., B. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně se obviněný a společně stíhaný J. P., dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že:
1. společně dne 30. 10. 2004 kolem 23:15 hod. v B., ul. V., poté, kdy J. P. pod smyšlenou záminkou přiměl strážného D. S., aby otevřel vstupní dveře budovy obchodní firmy B. a. B., a. s., jmenovaného M. Š. maskován kuklou a vyzbrojen kovovou černou atrapou pistole donutil vydat jeho mobilní telefon zn. Sony Ericsson T 230 v hodnotě 3 817 Kč, tím mu způsobili škodu, následně ho obžalovaní, již oba maskováni kuklami, svázali na rukou a nohou lepicí páskou, odvlekli do prostoru WC, a poté z prodejních prostor napadeného objektu odcizili, a tím způsobili škodu společnosti B. a. B., a. s. trezor v hodnotě 10 360 Kč s finanční částkou 1 326 138,50 Kč, 70 ks emisních známek v hodnotě 385 Kč, 70 ks karet evidence v hodnotě 854 Kč, 13 ks Go kuponů v hodnotě 4 550 Kč, počítač zn. LYNX 2052 v hodnotě 9 334 Kč s monitorem typu LCD v hodnotě 8 589 Kč a dále osobní vozidlo zn. OPEL Vectra car Elegance 1.9 DTH, v hodnotě 622 620 Kč se zabudovaným autorádiem zn. Blaupunkt DMS Radio ASM–3 BAND CD Player v hodnotě 27 516 Kč a fotoaparátem zn. Yaschica Clearlook v hodnotě 785 Kč a osobní vozidlo zn. Daewoo Nubira 1,4, v hodnotě 294 360 Kč, jímž odcizený trezor a počítač z místa činu odvezli, přičemž D. S. donutili, aby jim pomohl trezor do přistaveného vozidla naložit a následně ho opět svázali lepicí páskou na rukou a nohou, poškozením osobního vozidla zn. Daewoo Nubira způsobili další škodu B. a. B., a. s. ve výši 123 522,50 Kč a odcizením částky Kč 1 700 Kč uložené v trezoru způsobili škodu R. Š.,
2. společně dne 14. 1. 2005 v 00:12 hod. v N. n. O. v čerpací stanici obchodní společnosti B., a. s. se sídlem P., ul. D., maskováni kuklami přinutili obsluhu čerpací stanice V. V., na kterou mířili zbraněmi – J. P. plynovou pistolí a M. Š. přesně nezjištěnou střelnou zbraní s delší hlavní, aby jim otevřela pokladnu a následně jí v prostorách šatny lepicí páskou svázali ruce za opěradlem židle, na kterou si musela sednout; z pokladny odcizili finanční hotovost ve výši 17 801,60 Kč, čímž způsobili provozovateli čerpací stanice P. M. škodu ve výši 14 050 Kč a shora uvedené obchodní společnosti B., a. s. škodu ve výši 3 751,60 Kč,
3. společně dne 22. 1. 2005 kolem 23:05 hod. v B. na ulici V., ve společnosti B. auto B., a. s. při poskytnutí pomoci O. S., stíhaným samostatně, oba maskováni kuklami a J. P. vyzbrojen samonabíjecí plynovou pistolí zn. Walter P99 ráže 9mm P. A., při kontrolní obchůzce přepadli strážného Mgr. E. S., jehož J. P. ohrožoval uvedenou pistolí a donutil ho lehnout si na zem, kde mu M. Š. odcizil z kapsy čipovou kartu v hodnotě 126 Kč, jíž pak otevřel služební vchod do budovy,jmenovaného donutili jít do prostor WC, kde mu svázali lepicí páskou ruce a nohy a v úmyslu odcizit peníze a klíče od vozidel, z nichž některé chtěli následně rovněž odcizit, prohledávali prostory napadeného objektu, který byli nuceni předčasně opustit vzhledem k tomu, že Mgr. E. S. prostřednictvím paegeru přivolal policisty; oba společným jednáním odcizili jednak ke škodě obchodní firmy B. a. B., a. s. se sídlem B., ul. V. vedle čipové karty též 11 ks klíčů od různých vozidel s dálkovým ovládáním v celkové hodnotě 15 400 Kč (každý z nich v hodnotě 1 400 Kč), maketu navigačního zařízení bez hodnoty, jednak ke škodě zaměstnanců uvedené akciové společnosti finanční částku v celkové výši 2 900 Kč, a to L. B. částku 400 Kč, M. K. částku 500 Kč, D. K. částku 500 Kč, J. M. částku 500 Kč, R. S. 500 Kč a T. V. částku 500 Kč, přičemž na místě činu při útěku zanechali igelitovou tašku s připravenými věcmi k odcizení, a to 17 ks klíčů od vozidel a 4 ks klíčů od kontejnerů k psacím stolům v celkové hodnotě 13 980 Kč, fotoaparát FO HP PHOTO SMART 315 v hodnotě 2 095 Kč a doplňkové příslušenství k telefonu zn. Plantronics H 41/A Mirage N5 v hodnotě 2 568 Kč, to vše v celkové hodnotě 18 643 Kč.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podali obvinění M. Š. a J. P. odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, usnesením ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 4 To 49/2006 tak, že podle §256 tr. ř. obě podaná odvolání zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému M. Š. dne 7. 9. 2006, jeho obhájci dne 11. 9. 2006 a Krajskému státnímu zastupitelství v Brně dne 6. 9. 2006.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a v návaznosti na to i proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný M. Š. prostřednictvím svého obhájce Ing. Mgr. M. S.dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Brně dne 10. 11. 2006.
Obviněný svým dovoláním výslovně napadl body 1. a 2. výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Brně, jakož i výrok o trestu a náhradě škody tohoto rozhodnutí, přičemž z obsahu jeho dovolání vyplývá, že napadl i správnost výroku citovaného usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Jako dovolací důvod toliko odkázal na §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje obviněný předně v tom, že nalézací soud neprovedl celou řadu důkazů, resp. provedené důkazy vyhodnotil v rozporu se zásadami formální logiky. Proto také obviněný požádal o doplnění dokazování novými odbornými vyhodnoceními pachových stop, a to zejména ve vztahu k odbornému vyjádření založenému v trestním spisu na č. l. 943, č. l. 956, č. l. 949 a č. l. 956. Obviněný k těmto vyjádřením uvedl, že je soud hodnotil odtrženě od ostatních důkazů a nevypořádal se s jejich vzájemnou rozporností.
Obviněný ve svém dovolání dále uvedl, že opakovaně žádal o doložení všech fotografií z místa činu, vztahujících se k části skutku popsané pod bodem 1. výroku o vině, neboť ty nebyly do trestního spisu založeny a záměrně jimi bylo ze strany vyšetřujících orgánů manipulováno.
Pokud jde o výrok o trestu uvedl obviněný, že mu neměl být uložen trest propadnutí motorového vozidla tov. zn. Mitsubishi Colt, neboť doložil zdroj peněz, které použil na nákup tohoto vozu.
V další části svého dovolání obviněný zpochybnil objektivnost závěrů znaleckého posudku z odvětví psychologie, zhotoveného soudní znalkyní PhDr. M. S. Rovněž uvedl, že hodnocení svědecké výpovědi spoluobviněného P. a svědka S. bylo provedeno v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř.
Obviněný dále poukázal na skutečnost, že naznačovaných pochybení nalézacího soudu si byl odvolací soud vědom a snažil se je proto odstranit svým vlastním výkladem. V této souvislosti obviněný dále poukázal na to, že rozsudek nalézacího soudu čítá čtrnáct stran, zatímco usnesení odvolacího soudu dvacet jedna stran. Podle mínění obviněného tak odvolací soud postupoval nesprávně, když fakticky nahrazoval činnost nalézacího soudu místo toho, aby ve smyslu §258 odst. 1 písm. b), c) resp. d) tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil a věc vrátil jmenovanému soudu k dalšímu dokazování.
Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 4 To 49/2006, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 39 T 2/2006 a přikázal posledně jmenovanému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K výzvě Krajského soudu v Brně vyslovil obviněný, prostřednictvím svého obhájce, podáním, které bylo doručeno jmenovanému soudu dne 27. 11. 2006, svůj zájem na přítomnosti při projednání věci před Nejvyšším soudem České republiky.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že námitky obviněného týkající se rozsahu dokazování a hodnocení důkazů stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž v posuzované věci neexistuje podle názoru státního zástupce nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu.
Pokud jde o přezkum výroku o trestu, uvedl státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, že tento výrok lze napadat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., což však obviněný neučinil, a nikoliv prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nelze napadat nepřiměřenost uloženého trestu, ale toliko případy, kdy byl uložen nepřípustný druh trestu nebo byl uložen trest mimo zákonnou trestní sazbu.
Ohledně námitky obviněného směřující proti uložení trestu propadnutí motorového vozidla tov. zn. Mitsubishi Colt, 1.6 GTI, státní zástupce uvedl, že bylo prokázáno, že si toto vozidlo obviněný pořídil za finanční prostředky získané loupežným přepadením popsaným pod bodem 1. výroku o vině nalézacího soudu a proto je tato námitka zjevně neopodstatněná, neboť nalézací soud postupoval v souladu s ustanovením §55 odst. 1 písm. d) tr. zák.
Pokud jde konečně o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uvedl státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, že vzhledem k charakteru námitek obviněného je zřejmé, že tyto námitky nejsou způsobilé uvedený dovolací důvod obsahově naplnit.
Vzhledem k uvedenému navrhl státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle
§265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Ohledně přípustnosti dovolání obviněného je třeba říci, že obviněný svým dovoláním v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. výslovně napadl pouze rozsudek nalézacího soudu (resp. jeho výroky) a proti tomuto rozhodnutí směřuje téměř veškeré své námitky. Dovoláním je tedy výslovně napadáno rozhodnutí, jenž takto samostatně napadnout nelze, neboť §265a odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání stanovuje, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni (srov. č. 25/2003 Sb. rozh. tr.). Za této situace by bylo třeba dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. Z obsahu dovolání obviněného (zejména z konečného návrhu) však vyplývá, že ten svými námitkami napadá i usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 4 To 49/2006, tedy rozhodnutí odvolacího soudu. Lze proto konstatovat, že obviněným podané dovolání i přes určité formální nedostatky je v souladu s §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. přípustné.
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v té části dovolání obviněného, ve které je namítáno, že nalézací soud neprovedl celou řadu důkazů, resp. provedené důkazy chybně vyhodnotily, že tento soud hodnotil jednotlivé důkazy odtrženě od ostatních důkazů a nevypořádal se s jejich vzájemnou rozporností, popř. že některé důkazy nebyly založeny do spisu. Stejně je tomu i v případě námitky obviněného zpochybňující objektivnost znaleckého posudku z odvětví psychologie, zhotoveného soudní znalkyní PhDr. M. S. a hodnocení svědecké výpovědi spoluobviněného P. a svědka S.
Obviněný totiž fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění s provedeným dokazováním, hodnocením v řízení provedených důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotněprávní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Namítá–li dále obviněný ohledně výroku o trestu, že mu neměl být uložen trest propadnutí motorového vozidla tov. zn. Mitsubishi Colt, neboť doložil zdroj peněz, které použil na nákup tohoto vozu a naznačuje–li tak obviněný, že nebyla splněna zákonná podmínka pro uložení tohoto druhu trestu, je třeba předně říci, že otázky druhu a výměry trestu, jenž lze v konkrétním případě uložit, spadají výlučně pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a nikoliv např. pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněný sice na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve svém dovolání výslovně neodkázal, což lze rovněž považovat za určité formální pochybení, avšak z obsahu jeho dovolání vyplývá, že svými námitkami tento dovolací důvod naplnil.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl–li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Podmínky pro uložení trestu propadnutí věci vedle jiného trestu jsou stanoveny
v §55 odst. 1, 2 tr. zák. Podle odstavce prvního citovaného ustanovení platí, že soud může uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, které bylo užito ke spáchání trestného činu [písm. a)], která byla ke spáchání trestného činu určena [písm. b)], kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj [písm. c)], nebo kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná [písm. d)]. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení dále platí, že trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může soud uložit, jen jde–li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli.
V daném případě byl trest propadnutí věci uložen nalézacím soudem z důvodu uvedeného v §55 odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť citovaný soud dospěl k závěru, že si obviněný koupil motorové vozidlo tov. zn. Mitsubishi Colt, typ Colt 1,6 GTI, šedá metalíza, s výbavou, za peníze pocházející z posuzované trestné činnosti. Tímto skutkovým závěrem je Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání vázán a posuzuje pouze z hlediska aplikace právních norem, zda byl trest propadnutí věci uložen za splnění zákonných podmínek obsažených v trestním zákoně.
Dopěl–li tedy nalézací soud ke shora popsanému závěru ohledně původu peněz, za něž si obviněný koupil uvedené motorové vozidlo tov. zn. Mitsubishi Colt, typ Colt 1,6 GTI, nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že podmínka uložení trestu propadnutí věci, vyjádřená v §55 odst. 1 písm. d) tr. zák., byla v daném případě splněna. Vzhledem k tomu shledal Nejvyšší soud i tuto námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.
Pokud obviněný konečně ve svém dovolání namítá i to, že se odvolací soud snažil v odůvodnění svého usnesení překlenout určitá pochybení nalézacího soudu, přičemž poukazuje na skutečnost, že rozsudek nalézacího soudu čítá pouze čtrnáct stran, zatímco usnesení odvolacího soudu dvacet jedna stran a tedy odvolací soud postupoval nesprávně, když fakticky nahrazoval činnost nalézacího soudu místo toho, aby ve smyslu §258 odst. 1 písm. b), c) resp. d) tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil a věc vrátil jmenovanému soudu k dalšímu dokazování, je třeba předně říci, že nikoliv nevýznamnou část usnesení odvolacího soudu (téměř jedenáct stran) zaujímá popis předchozího řízení a popis obsahu odvolání, jenž byla ve zkoumané trestní věci podána. Odvolací soud se zabýval samotným přezkumem napadeného rozsudku na celkem deseti stranách, což odpovídá nejen rozsahu námitek obviněných J. P. a M. Š.,
ale i rozsahu a závažnosti jejich trestné činnosti.
Pokud obviněný v rámci dovolacího řízení namítá vadný procesní postup odvolacího soudu, když uvádí, že mělo být odvolacím soudem postupováno podle §258 odst. 1 písm. b), c) resp. d) tr. ř., považuje Nejvyšší soud za potřebné znovu připomenout to, co již bylo naznačeno výše, totiž, že v rámci obviněným zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze uvedeným způsobem napadat procesní postup odvolacího soudu, neboť nejde o otázku aplikace norem hmotného práva, ale práva procesního. V tomto smyslu jde proto o námitku nespadající pod zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod rovněž skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V daném případě obviněný blíže neuvedl, o kterou ze shora uvedených alternativ své dovolání opírá.
Použití první alternativy §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v daném případě nepřichází vůbec v úvahu, neboť ta by byla v posuzovaném případě dána tehdy, pokud by z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. To se však v daném případě nestalo, neboť odvolací soud zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř., tj. poté co postupem podle §254 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí (tzv. věcný přezkum) a shledal, že odvolání obviněného není důvodné.
V úvahu by naproti tomu přicházelo použití druhé alternativy §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Shledal–li však Nejvyšší soud, jak již bylo naznačeno výše, že obviněným uvedené námitky nenaplňují jím zvolené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., a ani žádný jiný v zákoně uvedený dovolací důvod, nebyl v daném případě dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (druhá alternativa).
S ohledem na skutečnost, že obviněný M. Š. jiné námitky ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného M. Š. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. ledna 20007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch