ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.587.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 587/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2007 dovolání podané obviněným L. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 2 To 4/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 T 4/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 46 T 4/2006, byl L. K. uznán vinným vícero skutky, kvalifikovanými jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., trestný čin pohlavního zneužívání podle §243 tr. zák., za které byl podle §241 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 2 To 4/2007 tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným vícero skutky, kvalifikovanými jako:
– trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (bod 1.),
– trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 2.),
– trestný čin pohlavního zneužívání podle §243 tr. zák. (bod 3.),
za které obviněného podle §241 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle skutkových zjištění Vrchního soudu v Olomouci se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1. v blíže nezjištěné době před 11. 7. 2006, nejspíše dne 12. 6. 2006, ve svém bytě, v jednom případě, s cílem dosáhnout vlastního sexuálního uspokojení a využívaje stavu naprosté bezbrannosti své nezletilé dcery M. Š., kterou měl v té době dočasně svěřenou k dozoru, nejprve tuto obnažil a následně ji osahával a jazykem olizoval na genitáliích a následně na její genitálie přiložil svůj ztopořený úd, kterým se o ně otíral až do výronu semene, přičemž toto své jednání současně fotografoval,
2. v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 1998 do 7. dubna 2001, ve svém bytě, opakovaně a ve více případech, s cílem dosáhnout vlastního sexuálního uspokojení, vykonal soulož s nezletilou A. Š., a použil ve vztahu k ní i jiné sexuální praktiky, např. osahávání a olizování přirození, když mu byla vždy na kratší dobu matkou nebo babičkou svěřena k dozoru a zneužil tak její závislosti, přičemž toto své jednání současně fotografoval,
3. v blíže nezjištěné době od 8. dubna 2001 do 7. dubna 2004, ve svém bytě, opakovaně a ve více případech, s cílem dosáhnout vlastního sexuálního uspokojení, přiměl k mimomanželské souloži mladistvou A. Š., a použil ve vztahu k ní i jiné sexuální praktiky, např. osahávání a olizování přirození, když mu byla vždy na kratší dobu matkou nebo babičkou svěřena k dozoru a zneužil její psychické závislosti na své osobě, přičemž toto své jednání současně fotografoval.
Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci byl doručen mimo jiné obviněnému L. K. dne 22. 2. 2007, jeho obhájkyni dne 28. 2. 2007 a Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě dne 21. 2. 2007.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, a v návaznosti na něj
i proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, podal obviněný, prostřednictvím své obhájkyně JUDr. A. B. dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Ostravě dne 19. 4. 2007.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část obou rozhodnutí. Jako dovolací důvod uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění zvoleného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že byl skutek shora popsaný pod bodem 1. nesprávně posouzen jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 3 tr. zák., ač jde evidentně o trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. K tomu obviněný dodal, že bylo jeho jednání popsané pod bodem 1. nesprávně podřazeno pod znak skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., vyjádřený slovy „jiný obdobný pohlavní styk“. Tímto způsobem podle názoru obviněného došlo k nepřiměřeně širokému výkladu citovaného ustanovení trestního zákona a v návaznosti na to i k porušení základních zásad trestního řízení a práva na spravedlivý proces.
Vzhledem k uvedenému navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadená rozhodnutí a pokud sám nerozhodne podle §265m tr. ř., aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání předně uvedla, že z obecných hledisek lze dovolání obviněného označit za přípustné. V daném případě je třeba se podle názoru státní zástupkyně plně ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, který se v rámci odvolacího řízení zabýval totožnou námitkou, neboť se obviněný dopustil na své nezletilé dceři veškerého myslitelného jednání srovnatelného se souloží, kterého se vzhledem k věku poškozené a její tělesné vyspělosti mohl dopustit, aniž by ohrozil její život nebo zanechal stopy, které by následně mohla objevit její babička.
Vzhledem k uvedenému navrhla závěrem svého vyjádření státní zástupkyně činná
u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést, že podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena.
Předně je třeba konstatovat, že obviněným uplatněná námitka týkající se výkladu znaku skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., vyjádřeného slovy „jiný obdobný pohlavní styk“, je námitkou obsahově naplňující zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jí proto dále věcně zabýval.
Lze připomenout, že trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.
Uvedené znění §241 odst. 1 tr. zák. bylo do trestního zákona vloženo s účinností od 1. 5. 2001 zákonem č. 144/2001 Sb. Z důvodové zprávy k uvedenému zákonu vyplývá, že novelizace §241 tr. zák. sledovala dva cíle. Zaprvé postihování znásilnění bez ohledu na pohlaví oběti a zadruhé postihování znásilnění spáchaného na oběti jinou formou než souloží. Trestní zákon tedy napříště postihuje nejen nucení k souloži (tj. ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy), ale postihuje rovněž nucení k jinému obdobnému pohlavnímu styku.
Tento znak skutkové podstaty trestného činu znásilnění zahrnuje pohlavní styk (tj. jakékoliv ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby), avšak nikoliv ve všech jeho formách, nýbrž pouze ve formě obdobné souloži. Obdobnost je třeba posuzovat objektivně, a to z hlediska způsobu provedení pohlavního styku a jeho závažnosti (následků) pro poškozenou osobu.
V posuzovaném případě se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu ohledně posouzení skutku obviněného popsaného pod bodem 1. jako jiného obdobného pohlavního styku, a to jak ve vztahu k jednání obviněného spočívajícím v olizování genitálií poškozené M. Š., tak i ve vztahu k jednání obviněného spočívajícím v přiložení ztopořeného údu na genitálie jmenované poškozené a následného tření o její genitálie, a to až do výronu semene, neboť obě popsaná jednání především svojí závažností, ale i způsobem provedení představují takový zásah do sexuální sféry poškozené, že jej lze označit za srovnatelný se souloží. V prvém případě jde vlastně o orální sex, který je v právní vědě označován za typický příklad pohlavního styku obdobného souloži. Druhý případ sice není pro svou menší obvyklost hodnocen v literatuře v souvislosti s výkladem posuzovaného zákonného znaku, ale ani zde nelze mít o jeho naplnění pochyb. Významné je, že při takovém jednání dochází k přímému kontaktu pohlavních orgánů muže a ženy, a tak se souloži nejvíce podobá.
S ohledem na skutečnost, že obviněný L. K. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného L. K. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch