ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.651.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 651/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. července 2007 o dovolání obviněného F. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2006, sp. zn. 8 To 106/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 858/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného F. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný F. S. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2006, sp. zn. 8 To 106/2006, jímž bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. ledna 2006, sp. zn. 3 T 858/2004. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený K. P. odkázán se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění potom v souladu se svou předchozí obhajobou popřel, že by se dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Soudům vytkl, že se dostatečně nevypořádaly s důkazy, které na svou obhajobu předložil, ani s rozpory ve výpovědích svědka K. P. st. Dovolatel si nemohl přisvojit cizí věc, protože zemědělskou techniku nejprve užíval se souhlasem jejího majitele, poté ji držel za účelem její opravy, a posléze se jako kompenzace za provedené zemědělské práce (práce při senosečích, krmení zvěře v oboře, aj.…) v rámci započtení vzájemných pohledávek dovolatele a K. P. st. stala vlastnictvím dovolatele. Dovolatel byl po celou dobu užívání techniky v dobré víře, a proto nelze dovozovat ani existenci jeho úmyslu. Vztah mezi dovolatelem a K. P. ml. byl nadto vztahem obchodněprávním, který neměl být řešen prostředky trestního práva. Proto dovolatel navrhl „… aby Nejvyšší soud České republiky vydal rozhodnutí, kterým zruší usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 8 To 106/2006 ze dne 25. 4. 2006 a jemu předcházející rozsudek Okresního soud v Hodoníně č. j. 3 T 858/2004-165 ze dne 23. 1. 2006 a věc následně přikáže Okresnímu soudu v Hodoníně k novému projednání a rozhodnutí.“
Z obsahu vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství vyplynulo, že dovolání obviněného pokládá za opožděně podané. Obhájkyni obviněného bylo napadené usnesení doručeno dne 21. listopadu 2006. Obviněnému bylo usnesení doručováno do vlastních rukou, bez vyznačení toho, že by uložení zásilky bylo vyloučeno. Obviněný ale nebyl zastižen, proto byla zásilka dne 23. listopadu 2006 uložena na poště a obviněnému bylo zanecháno oznámení. Obviněný si poté zásilku ve stanovené lhůtě nevyzvedl a ta byla vrácena zpět Okresnímu soudu v Hodoníně. Podle §64 odst. 2 tr. ř. tak uplynutím desetidenní lhůty, tj. dne 4. prosince 2006, nastala tzv. fikce doručení a pozdější faktické doručení napadeného usnesení (obviněný zásilku osobně převzal dne 9. ledna 2007) proto již nemá žádné právní účinky. V posuzovaném případě tak lhůta k podání dovolání uplynula 5. února 2007 (4. února 2007 byla neděle), avšak dovolání obviněného bylo Okresnímu soudu v Hodoníně doručeno až 12. března 2007, tedy po jejím uplynutí. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. K samotným dovolacím námitkám obviněného se státní zástupce vyjádřil tak, že obsahově nenaplňují obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel toliko zpochybňuje důkazy a polemizuje se zjištěným skutkovým stavem, přitom se ale nejedná o případ extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů. Proto státní zástupce navrhl dovolání obviněného, v případě že Nejvyšší soud nezvolí postup podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiných než zákonných důvodů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a tr. ř. přípustné a že bylo podáno oprávněnou osobou. Shledal však, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odst. 2 téhož ustanovení v případě, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 4 tr. ř. pak platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 3 T 858/2004, v tomto směru vyplývá, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo tehdejší obhájkyni obviněného Mgr. M. Z. doručeno dne 21. listopadu 2006. Obviněnému bylo usnesení doručováno poštou, a to do vlastních rukou na adresu jeho trvalého bydliště – H., M., bez vyznačení toho, že by uložení zásilky bylo vyloučeno. Obviněný nebyl na uvedené adrese zastižen, proto byla zásilka dne 23. listopadu 2006 uložena na poště, o čemž bylo obviněnému zanecháno oznámení. Obviněný si však zásilku nevyzvedl a ta byla dne 11. prosince 2006 vrácena zpět Okresnímu soudu v Hodoníně.
Podle §64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoli se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.
Podle §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. takovou zásilku nelze uložit, doručuje-li se obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz, předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání. Usnesení, kterým odvolací soud zamítl odvolání obviněného, do tohoto taxativního výčtu nespadá. Ustanovení se vztahuje pouze na okruh výslovně uvedených písemností, což a contrario znamená, že jiné písemnosti, mezi nimi též usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání, jsou mimo jeho dosah (k tomu srov. č. 54/2005 Sb. rozh. tr.).
Podle §64 odst. 4 písm. b) tr. ř. uložit doručovanou zásilku podle §64 odst. 2 tr. ř. nelze, doručuje-li se obviněnému jiná písemnost, než která byla citována shora, jestliže to předseda senátu z důležitých důvodů nařídí. V posuzovaném případě nechal předseda senátu zásilku doručit do vlastních rukou, aniž by nařídil, že doručovanou zásilku nelze uložit.
Desetidenní lhůta od uložení zásilky, ke kterému došlo dne 23. listopadu 2006, uplynula v pondělí dne 4. prosince 2006 (poslední den lhůty připadl na neděli 3. 12. 2006) a téhož dne nastala i tzv. fikce doručení.
Pro vznik tohoto účinku byla splněna i ta podmínka, že se obviněný v místě doručení zdržoval. V posuzovaném případě obviněný sice po zahájení trestního stíhání do protokolu o svém výslechu ze dne 2. prosince 2004 (č. l. 30) jako adresu pro doručování uvedl adresu H. V. (tj. sídlo společnosti R. –C., s. r. o.), avšak jak soud prvního stupně, tak odvolací soud obviněnému vždy doručovaly na adresu jeho trvalého bydliště (H., M.) a obviněný na uvedené adrese všechny doručované písemnosti přebíral a proti tomuto postupu soudů evidentně ničeho nenamítal. Na adresu trvalého pobytu mu tak byly poštou postupně doručeny trestní příkaz (dne 2. června 2005), předvolání k hlavnímu líčení (dne 8. září 2005 a 7. prosince 2005), rozsudek Okresního soudu v Hodoníně (dne 10. března 2006), vyrozumění o veřejném zasedání (dne 31. března 2006) a rovněž tak napadené usnesení odvolacího soudu. Toto usnesení mu bylo na tuto adresu doručováno celkem dvakrát, přičemž v případě druhého (pozdějšího) doručení obviněný dne 9. ledna 2007 zásilku osobně převzal. Přitom obviněný tuto adresu výslovně uvedl jako svou adresu bydliště jak v odporu proti trestnímu příkazu (č. l. 150), tak v odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně (č. l. 170) a v dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně (č. l. 192). Nejvyšší soud proto nemá žádný důvod k pochybnostem o tom, že se obviněný v místě doručení zdržoval.
Pokud bylo obviněnému napadené usnesení Krajského soudu v Brně opětovně doručeno dne 9. ledna 2007 (dodejka na č. l. 183), potom toto doručení již nemělo žádné právní účinky z hlediska určení počátku běhu lhůty k podání dovolání. Účinky doručení nastaly totiž podle §64 odst. 2 tr. ř. již dne 4. prosince 2006. Jestliže v souvislosti s doručováním rozhodnutí dojde k tomu, že vznikne tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř. a později k tomu, že rozhodnutí je nadto ještě fakticky doručeno osobě, u níž tzv. fikce doručení nastala, má právní účinky doručení pouze tzv. fikce doručení s tím, že ode dne, kdy nastala, se počítá i lhůta k podání opravného prostředku a dodatečné faktické doručení již nemá v uvažovaném ohledu žádný význam (srov. č. 54/2005 Sb. rozh. tr. a č. 41/1989-III. Sb. rozh. tr.).
Napadené usnesení bylo tehdejší obhájkyni obviněného doručeno dne 21. listopadu 2006 a u obviněného nastala fikce doručení dne 4. prosince 2006. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání tedy uplynula dnem 5. února 2007 (viz výklad shora). Posuzované dovolání je pak datováno až dnem 8. března 2007, k poštovní přepravě bylo odevzdáno dne 9. března 2007 a Okresnímu soudu v Hodoníně došlo dne 12. března 2007, tedy bylo podáno evidentně po uplynutí dvouměsíční zákonné lhůty.
Výkladem zákonných podmínek pro vznik tzv. fikce doručení napadeného usnesení nemohlo dojít k zásahu do ústavně garantovaného práva obviněného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obviněný jako osoba, proti které bylo vedeno trestní stíhání ve stádiu odvolacího řízení, byl odpovědný za to, aby svým postojem k řízení neohrožoval reálné možnosti uplatnění svých procesních práv včetně práva podat proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Obviněný tedy měl reagovat na oznámení pošty o uložení zásilky.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud opožděné dovolání obviněného F. S. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž přezkoumával napadené rozhodnutí z hledisek uvedených v ustanovení §265i odst. 3, 4 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Jen pro úplnost lze poznamenat, že s ohledem na obsah dovolacích námitek obviněného je evidentní, že z převážné části jsou mimo dosah uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud pak podstatou argumentace dovolatele bylo tvrzení, že zemědělskou techniku poškozeného užíval oprávněně, neboť v důsledku údajného započtení vzájemných pohledávek s poškozeným se tato technika stala jeho vlastnictvím, tak je třeba zdůraznit, že oba nižší soudy na podkladě svědeckých výpovědí (zejména K. P. st. a L. K.) a listinných důkazů došly k opačným závěrům ohledně vlastnictví předmětných strojů. Je také evidentní, že mezi obviněným a poškozeným k žádné dohodě o započtení pohledávek nedošlo, a nadto s ohledem na charakter a povahu pohledávek ani dojít nemohlo (srov. §580 obč. zák.). Námitky obviněného by v tomto ohledu byly zjevně neopodstatněnými.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. července 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík