ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.79.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 79/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2007 dovolání podané obviněným T. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2006, sp. zn. 3 To 88/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 29 T 1/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. 29 T 1/2006 byl T. R. uznán vinným skutkem kvalifikovaným jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., za který byl podle §222 odst. 3 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, se obviněný uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 28. 10. 2005 kolem 00:20 hod. v P., na S. ul., v prostoru před restaurací D., po předchozím požívání alkoholických nápojů, opakovaných slovních rozepřích a poté, co jeho otec M. Z. se nejméně pokoušel rdousit jeho přítele B. J., za situace, kdy však útok otce již netrval ani nehrozil, v době, kdy M. Z. poloseděl – pololežel na zemi poblíž jednoho ze zaparkovaných automobilů, jej fyzicky napadl nejméně šesti údery pěstmi vedenými velkou silou do obličeje a v jeho bití pokračoval dokonce i tehdy, když již ležel na zemi, čímž mu způsobil těžký otok mozku, masivní zakrvácení komor mozkových, téměř difúzní krevní výron pod měkkými plenami mozkovými, krevní výron pod tvrdou plenou mozkovou v místě zadních jam lebních, zhmoždění a prokrvácení pravého spánkového svalu, ložiska zhmoždění a prokrvácení měkkých pokrývek lebních v obou krajinách čelních a další zranění hlavy a krku, kdy těžký otok mozku a kmene mozkového při rozsáhlém nitrolebním krevním výronu pod tvrdou plenou mozkovou a pod měkkými plenami mozkovými při současném masivním zakrvácení do komor mozkových vedl k úmrtí poškozeného nejpozději dne 28. 10. 2005 kolem 01:00 hod, přitom již s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti, zejména s ohledem na charakter vedeného útoku, jeho intenzitu, opakování úderů a místo těla poškozeného, kam útok směřoval, nejméně musel být srozuměn s tím, že svému otci může způsobit závažná poranění a vzhledem k uvedeným okolnostem a svým osobním poměrům nejméně mohl vědět, že mu také může způsobit smrt.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 6. 9. 2006, sp. zn. 3 To 88/2006 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o uloženém trestu, a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému za oba trestné činy ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 8. 2006), ohledně kterých zůstal výrok o vině nezměněn, uložil trest odnětí svobody v délce trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon zařadil obviněného podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému T. R. dne 15. 11. 2006, jeho obhájkyni dne 14. 11. 2006 a Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě rovněž dne 14. 11. 2006.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný, prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. X. dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, dne 16. 1. 2007, přičemž poštovní zásilka, jejímž obsahem bylo dovolání obviněného a která byla adresována Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, byla předána k poštovní přepravě dne 15. 1. 2007.
Obviněný svým dovoláním napadl výrok citovaného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, přičemž ohledně dovolacího důvodu toliko odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., přičemž namítá, že tato právní kvalifikace neodpovídá skutkovým zjištěním učiněným zejména odvolacím soudem.
Obviněný k tomu uvedl, že v rámci odvolacího řízení bylo dokazování doplněno
o důkazy, které zásadním způsobem zpochybňují závěry učiněné nalézacím soudem. V odvolacím řízení bylo totiž jednoznačně prokázáno, že útoků na poškozeného se účastnila další osoba, přičemž tento závěr vyplývá zejména z výpovědi svědka J., který uvedl, že obviněný udeřil poškozeného pouze jednou ranou.
Za této situace pak podle názoru obviněného nelze dovodit, že oba spolupachatelé odpovídají za těžší následek uvedený v §222 odst. 3 tr. zák., neboť odpovědnost za těžší následek lze obviněnému přičítat pouze tehdy, když mezi jeho jednáním a následkem existuje příčinná souvislost. Zároveň je třeba objasnit otázku jednání kterého ze spolupachatelů došlo ke způsobení těžšího následku, neboť z dosud učiněných skutkových okolností nelze tuto otázku bezpečně zodpovědět.
Vzhledem k uvedenému navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a podle §265l tr. ř. tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že z obecných hledisek lze dovolání obviněného označit za přípustné. Nicméně je třeba souhlasit se závěry odvolacího soudu, který se zabýval již v odvolacím řízení totožnou argumentací obviněného. Státní zástupkyně dále ve svém vyjádření pokud jde o svědka J. uvedla, že je u něj zřetelná snaha pomoci obviněnému a to zejména poté, co trestní stíhání proti němu bylo pravomocně zastaveno. Tato tendence ostatně vyplývá i ze znaleckého posudku z oboru psychologie a psychiatrie, který byl ohledně svědka J. zpracován.
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně uvedla, že považuje dovolání obviněného zjevně neopodstatněné a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky dospěl k jinému, než shora navrženému závěru, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství souhlas, ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v případě všech námitek obviněného T. R. Ten sice v obecné rovině namítá, že právní kvalifikace skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. neodpovídá učiněným skutkovým zjištěním a dále uvádí výklad týkající se podmínek odpovědnosti za těžší následek ve smyslu §222 odst. 3 tr. zák., tedy uvádí námitky obsahově naplňující zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zároveň však tyto námitky opírá pouze o závěr, že útoku na poškozeného M. Z. se účastnila další osoba, přičemž obviněný sám udeřil poškozeného pěstí pouze jednou.
Tento závěr však neodpovídá skutkovým zjištěním soudů vyjádřeným zejména v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu a dále popsaným v jeho odůvodnění, ze kterých vyplývá, že to byl právě (a pouze) obviněný T. R., kdo (stručně řečeno) fyzicky napadl svého otce M. Z. nejméně šesti údery pěstí vedenými velkou silou do obličeje, v jehož důsledku došlo k závažným poraněním poškozeného a k úmrtí M. Z..
Obviněný tedy fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje pouze svoje neztotožnění se s provedeným dokazováním, resp. s hodnocením důkazů, a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotněprávní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za potřebné poukázat na skutečnost, že se nalézací soud v rámci odůvodnění svého rozsudku pečlivě zabýval otázkou kdo (počet pachatelů) a jakým způsobem (počet úderů) způsobil poškozenému M. Z. shora popsaná poranění, jenž měla za následek jeho smrt (srov. zejména str. 24 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Stejnou otázkou se z důvodu odvolání obviněného zabýval
i odvolací soud (srov. zejména str. 11–19 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud přitom dospěl k jednoznačnému závěru o správnosti skutkových zjištění popsaných v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný T. R. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.,
a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch