ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.894.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 894/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2007 o dovolání D. Č., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 24. ledna 2006, sp. zn. 6 To 19/2006, jako soudu stížnostního ve věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. Nt 853/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání D. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR v Uherském Hradišti ze dne 3. května 2005, ČTS: ORUH-206/KPV-OOK-hm-2005, bylo podle §159a odst. 1 tr. ř. odloženo prověřování D. Č. pro podezření z trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pokusu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §8 odst. 1, §171 odst. 2 písm. b) tr. zák., protože bylo zjištěno, že podezřelý nebyl s ohledem na své závažné duševní onemocnění v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti pak podal dne 17. května 2005, pod sp. zn. ZT 152/2005, tamnímu soudu návrh na uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě.
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl o tomto návrhu státního zástupce usnesením ze dne 24. listopadu 2005, sp. zn. Nt 853/2005, tak, že podle §72 odst. 1 tr. zák. uložil D. Č. ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.
O stížnosti D. Č. proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, tak, že podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil napadené usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti, a nově rozhodl podle §72 odst. 1, 4 tr. zák. tak, že mu uložil ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.
Proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, podal D. Č. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř.
Dovolatel v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy porušily čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 8 Listiny základních práv a svobod, když mu uložily ochranné léčení, aniž by k tomu byly dány zákonné podmínky. Dovolatel se předně vůbec nedopustil trestných činů, z jejichž spáchání byl podezřelý. Postup policistů byl od počátku chybný, protože proti němu použili donucovací prostředky, ačkoliv dbal jejich pokynů, a nevyhověli ani jeho žádosti o zajištění lékaře a obhájce. Svědecká výpověď zasahujícího policisty P. K. je účelová a soudy z ní neměly vycházet. Správné nejsou ani závěry znaleckého posudku MUDr. K. Ovládací a rozpoznávací schopnosti dovolatele v době činu nebyly vymizelé. Na události si pamatuje a soudu je jasně a srozumitelně popsal. Znalecký posudek obsahuje dále i nepravdivý údaj o jeho údajném agresivním chování při hospitalizaci v Psychiatrické léčebně v K. Uložení ochranného léčení není přitom odůvodněno ani jeho současným zdravotním stavem. Postačí, pokud bude nadále dobrovolně navštěvovat svou lékařku MUDr. P.
V závěru dovolatel navrhl, aby „…Nejvyšší soud v Brně podle §265k odst. 1 trestního řádu, rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, čj. 6 To 19/2006-48 ze dne 24. ledna 2006 zrušil.“
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání D. Č. vyjádřila tak, že jeho dovolacím námitkám nelze přisvědčit. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce MUDr. K. totiž vyplývá, že ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní je u dovolatele nezbytné, protože jeho pobyt na svobodě je bez léčby nebezpečný. Proto státní zástupkyně navrhla dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnout.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné /§265a odst. 2 písm. e) tr. ř./, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl na základě obsahu spisu k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod uvedený pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména s odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
S ohledem na povahu napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, a charakter shora již blíže rozvedených dovolacích námitek, je zřejmé, že nesměřují, a ani ve skutečnosti nemohou směřovat proti právnímu posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Právním posouzením skutku se rozumí jeho kvalifikace, případně kvalifikace jiné okolnosti skutkové povahy podle příslušných ustanovení hmotného práva. Právní posouzení skutku pak spočívá v řešení otázek, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem a o který trestný čin podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona jde.
Jiným hmotně právním posouzením než posouzením skutku ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu je zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví. Jiné hmotněprávní posouzení potom teoreticky zahrnuje i otázky ukládání ochranného léčení. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je významný zejména vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o uložení ochranného léčení, aniž byly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení. Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení zákonných podmínek ukládání ochranného léčení v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domníval-li se tedy dovolatel, že v jeho případě nebyly dány zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení, mohl je v rámci dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., a nikoli též prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2003, sp. zn. 5 Tdo 1133/2003). Ostatně jak bylo výše již konstatováno, dovolatel uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. zák.
Podle §72 odst. 1 tr. zák. soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v §25 a §32 odst. 2 tr. zák. (upuštění od potrestání, resp. snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby u pachatele, který spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti), nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Pro uložení ochranného léčení tak v posléze uvedeném případě musí být současně dána podmínka nepříčetnosti pachatele, který se dopustil činu jinak trestného (činu vykazujícího s výjimkou znaku příčetného pachatele všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle některého ustanovení zvláštní části trestního zákona), a nebezpečnost pobytu takového pachatele na svobodě. Naplnění těchto podmínek musí být podloženo skutkovými zjištěními soudu, vyplývajícími z provedeného dokazování (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2003, sp. zn. 3 Tdo 1095/2003, usnesení ze dne 21. září 2006, sp. zn. 6 Tdo 1130/2006).
Dovolání ovšem ani prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky (stížnost pro porušení zákona, obnovu řízení), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda okolnosti skutkové povahy byly správně posouzeny z hlediska podmínek stanovených zákonem pro uložení ochranného opatření. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. tedy jsou skutková zjištění nalézacího, případně též odvolacího (stížnostního) soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2003, sp. zn. 3 Tdo 1095/2003).
S ohledem na toto obecné konstatování je potom zřejmé, že výše již uvedené námitky dovolatele, nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Přestože dovolatel formálně a obecně namítá nedostatek zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení, jeho námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel soudům vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo nesprávným hodnocením provedených důkazů (svědecké výpovědi P. K. a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který vypracoval MUDr. M. K.), přičemž v podstatě předkládá vlastní verzi skutkového děje a činí odlišné skutkové závěry od zjištění soudů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto není oprávněn se jimi zabývat.
Pouze pro úplnost lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci vyúsťujícím v závěr o naplnění zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení není dán žádný rozpor. Soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, přitom vycházely zejména ze svědeckých výpovědí P. K., M. K. a D. B., ze znaleckého posudku a výslechu znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. M. K., lékařské zprávy vystavené při propuštění D. Č. z psychiatrické léčebny v K. a z lékařské zprávy ošetřující lékařky jmenovaného MUDr. M. P. Soudy potom dospěly na podkladě provedených důkazů k závěru, že se D. Č. ve stavu nepříčetnosti dopustil činu jinak trestného (str. 1 usnesení soudu prvního stupně) a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný (str. 1, 2 usnesení soudu prvního stupně, str. 2 napadeného usnesení), proto jsou dány podmínky k uložení ochranné léčby ve formě ambulantní podle §72 odst. 1, 4 tr. zák. Ve vztahu k podmínce nebezpečnosti pobytu D. Č. na svobodě bylo znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. M. K., a výslechem znalce u veřejného zasedání dne 24. listopadu 2005, jednoznačně prokázáno, že D. Č. trpí schizoafektivní poruchou manického typu. Jedná se o celoživotní chronické onemocnění, u kterého se sice vyskytují přechodná zlepšení, ale stresem, nervovým vypětím nebo i spontánně může docházet ke zhoršením, během nichž nemocný nebude schopen rozpoznat co dělá, ani ovládat své jednání. Projevy onemocnění tedy mohou mít recidivující charakter a do budoucna by nebylo možno vyloučit ani útoky proti různým zájmům chráněným trestním zákonem. Prognóza vývoje onemocnění je příznivá pouze za předpokladu, že se bude D. Č. ambulantně léčit. Namítal-li dovolatel, že vzhledem k jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu postačí dosavadní návštěvy MUDr. M. P., potom je třeba připomenout, že již soud prvního stupně se touto otázkou velmi pečlivě zabýval, a dospěl přitom k závěru, že s ohledem na nebezpečnost pobytu dovolatele na svobodě (hrozící protiprávní jednání), zajistí efektivnější a jistější ochranu společnosti uložení ambulantního ochranného léčení soudním rozhodnutím.
Je tedy zřejmé, že soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech proto lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
V posuzovaném případě se tedy nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík