ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1051.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 1051/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. K., zastoupeného advokátem proti povinnému M. A., zastoupenému advokátem, pro 18.591.998,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. E 59/96, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2006, č. j. 26 Co 124/2006-277, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 8. 8. 2005, č. j. E 59/96-268, zastavil výkon rozhodnutí nařízený usnesením ze dne 22. 2. 1996, č. j. E 59/96-12, a uložil povinnému zaplatit na nákladech řízení oprávněnému částku 20.000,- Kč a České republice - Okresnímu soudu ve Znojmě částku 9.163,20 Kč.
Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozhodnutím v napadené části, tj. ve výrocích o náhradě nákladů řízení, usnesení soudu prvního stupně (po obsahové stránce) potvrdil, přestože – z důvodů stylistických – výrok formuloval jako změnu rozhodnutí (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, jež směřoval výlučně proti jeho výroku uvedenému pod bodem I.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod poř. č. 4).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod poř. č. 88).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Povinný (dovolatel) z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému však náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu