ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1067.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1067/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné K. b., a. s., proti povinnému S. M., zastoupenému advokátkou, pro 968.448,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 43 Nc 7455/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2005, č.j. 11 Co 162/2005-31, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 7. 2004, č.j. 43 Nc 7455/2004-4 (ve znění opravného usnesení ze dne 27. 12. 2004, č.j. 43 Nc 7455/2004-17), jímž Obvodní soud pro Prahu 7 nařídil podle platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 21. 2. 1996, č.j. 82 Ro 2059/95-12, k vydobytí pohledávky 968.448,- Kč s 25 % úroky z částky 924.891,87 Kč od 3. 11. 1995 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (39.204,- Kč) na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. T. P., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce měl odvolací soud za splněny (§44 odst. 2, odst. 10, věta první, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné. Z doručenky založené v nalézacím spisu zjistil, že platební rozkaz byl povinnému doručen do vlastních rukou 4. 4. 1996, takže nabyl 20. 4. 1996 právní moci a stal se i vykonatelným.
V dovolání povinný nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu opřel o tvrzení, že podkladové rozhodnutí „neobdržel,“ že jistina dluhu byla oprávněné uhrazena formou plnění z kupní smlouvy ze dne 2. 9. 2002 a že poté požádal o „odpuštění zbytku dluhu.“ Jelikož oprávněná na žádost nereagovala, vycházel dovolatel z toho, že své povinnosti splnil. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, povinný argumenty nepřednesl a ani hodnocením – jediné – námitky podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (tj. výhrady splnění části dluhu) k závěru o splnění této podmínky dospět nelze; odvolací soud při jejím posuzování uplatnil názor odpovídající standardní soudní praxi (při nařizování exekuce se nezkoumá, zda a v jaké míře povinný oprávněné plnil). Ostatní dovolatelovy výtky – nepřekračující skutkový rámec – nevyjadřují žádný z dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 a 3 o.s.ř.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu