ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1186.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1186/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) V. V., b) Z. V., zastoupených advokátem, proti povinným 1) M. J., 2) K. J., provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 2416/2003, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 30. 9. 2005, č.j. 40 Co 1107/2005-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 6. 2. 2004, č.j. E 2416/2003-33, jímž okresní soud – s odůvodněním, že „povinní učinili dostatečná opatření ke splnění vykonávané povinnosti“ – výkon rozhodnutí nařízený uložením pokuty zastavil. Své rozhodnutí odvolací soud s poukazem na ustanovení §77 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovením §268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. odůvodnil závěrem, že v průběhu řízení o zastavení exekuce se titul (usnesení o předběžném opatření /č.l. 3/ vydané v nalézacím řízení o vyklizení oprávněných, jímž byli povinní zavázáni oprávněným /žalovaným/ „poskytnout vytápění, elektrickou energii a teplou vodu…, a to – bude-li žalobě vyhověno – do konce lhůty k vyklizení“) stal dnem vykonatelnosti vyhovujícího rozsudku /č.l. 53-58/, tedy dnem 19. 5. 2005 neúčinným. V závěru odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud výslovně uvedl, že nastal-li v průběhu řízení o zastavení exekuce, a to po vydání rozhodnutí exekučního soudu prvního stupně, důvod k zastavení podle §268 odst. 1 písm. b) o.s.ř., nebylo třeba zabývat se „věcnými důvody, jež vedly soud prvního stupně k zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oprávnění dovolání, v němž zásadní právní význam přisuzovali otázce, „zda je odvolací soud oprávněn zcela se oprostit od povinnosti posoudit prvoinstanční rozhodnutí napadené odvoláním, co do důvodu a odůvodnění tohoto přezkoumávaného rozhodnutí a rozhodnout jen na základě nově nastalé právní situace, a dále, zda odvolací soud může rozhodnout o zastavení výkonu rozhodnutí, když vzhledem ke všem okolnostem není rozhodnutí o povolení výkonu rozhodnutí pravomocné“. Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. písm. b/ o.s.ř.) dovolatelé spatřují v tom, že odvolací soud exekuci zastavil z důvodu podle §268 odst. 1 písm. b) o.s.ř., tedy důvodu jiného než soud prvního stupně (podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.), aniž se věcně zabýval odvolacími námitkami oprávněných a aniž hodnotil správnost jeho závěrů právě z hlediska těchto námitek (totiž splnění vykonávané povinnosti); kromě toho podle dovolatelů trpí řízení vadou podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., spočívající jednak v tom, že soud prvního stupně nařizující exekuci sám rozhodl o odvolání povinných (proti jejímu nařízení /č.l. 33/), jež posoudil jako návrh na zastavení exekuce, a jednak v tom, že o zastavení exekuce bylo rozhodnuto, aniž bylo pravomocné její nařízení.
Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, a dovolatelé to ani netvrdí, nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., pokud by jí řízení, trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Takovýto dovolací důvod však – ač jej ohlásili – oprávnění ve skutečnosti neuplatnili.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Dovolatelé však nesprávnou aplikaci či interpretaci práva – a to ani procesního – odvolacímu soudu nevytýkají, což je zjevné nejen z formulace tzv. otázek zásadního právního významu (ve druhém odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí doslovně citované), ale i z obsahového vymezení dovolacího důvodu jimi samotnými podřazeného ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (viz druhá část téhož odstavce odůvodnění tohoto rozhodnutí, případně druhý odstavec čtvrté strany dovolání /č.l. 77/, kde dovolatelé dokonce výslovně uvádějí, že naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřují v tom, že odvolací soud „potvrdil prvoinstanční rozhodnutí, které nebylo vydáno způsobem stanoveným zákonem“).
Z uvedeného je zřejmé, že jediný (k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) způsobilý dovolací důvod uplatněn nebyl.
Spatřují-li dovolatelé – v tom, že „soud nařizující výkon rozhodnutí sám rozhodl o odvolání“ – vadu řízení podle §241a odst. 2 písm. a o.s.ř., pak (kromě toho, že uplatňují dovolací důvod k založení přípustnosti podle 237 odst. 1 písm. c/ nezpůsobilý) pomíjejí, že exekuční soud prvního stupně může posoudit podání označené jako odvolání proti rozhodnutí o nařízení exekuce podle jeho obsahu – jsou-li jím uplatněny výlučně námitky posouditelné podle §268 o.s.ř. (o kterýžto případ šlo v souzené věci, kdy oprávnění namítali výlučně splnění své povinnosti) – jako návrh na zastavení exekuce. To také soud prvního stupně výslovně ve druhém odstavci odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil. Logickým důsledkem takového postupu prvostupňového soudu (k tomu srov. Zprávu Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, Cpj 159/79, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981, pod poř. č. 21, str. 180, 181/518, 519) pak je, že rozhodnutí o nařízení exekuce nabylo právní moci; dovolací námitka, že exekuce byla zastavena, aniž její nařízení nabylo právní moci, tedy nemá oporu ve spise (na čemž nic nemůže změnit ani skutečnost, že usnesení o nařízení exekuce /č.l. 6/ doložkou právní moci opatřeno nebylo).
Výtka, že „prvoinstanční rozhodnutí neobsahuje rozhodnutí o zastavení řízení o výkon rozhodnutí, ale přímo zastavuje výkon rozhodnutí“, je obsahově neurčitá a tedy nerelevantní.
Konstatování, že „dovolatelé mají i dnes právní zájem na výsledku sporu, neboť sice z bytu byli vystěhováni, nemají ale přidělený další byt, v předmětném bytě jsou stále hlášeni a zejména vedou spor o protiprávnost soudního rozhodnutí o vyklizení předmětného bytu, zřejmě formou dovolání“, stejně jako sdělení, že proti povinným podali žalobu o náhradu škody, není uplatněním žádného z taxativně (v ustanovení §241a odst. 2, 3 o.s.ř.) vymezených dovolacích důvodů a pro posouzení dané věci tedy právně nevýznamné.
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, povinným však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měli dle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
.
V Brně dne 27. února 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu