ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1362.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1362/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Z. H., zastoupeného advokátem, proti povinným 1) L. S. a 2) E. S., o vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 9 E 38/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 1. 2006, č.j. 40 Co 1351/2005-75, ve znění usnesení ze dne 25. 1. 2006, č.j. 40 Co 1351/2005-80, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 26. 5. 2005, č.j. 9 E 38/2004-37 (jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 18. 6. 2003, č.j. 5 C 355/2002-43, výkon rozhodnutí vyklizením bytu), tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Na základě zjištění o pracovních směnách povinného 1) od 21. 3. 2003 do 31. 3. 2003 a potvrzení o tom, že povinný 1) užívá s ohledem na vzdálenost pracoviště a místa bydliště podnikovou ubytovnu v B., dospěl k závěru, že k fikci doručení podkladového rozsudku ve smyslu §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), ve znění do 31. 12. 2004, nedošlo, neboť povinný 1) se v den pokusu o doručení (21. 7. 2003) nezdržoval v místě doručení (na adrese svého bydliště ve Z. H.); dne 21. 7. 2003 nastoupil ve 14.35 hodin k výkonu práce v B. a pracoval nepřetržitě až do 22. 7. 2003 do 7.53 hodin.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. – namítá oprávněný, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o.s.ř.). Je přesvědčen, že ustanovení o fikci doručení nelze vykládat tak, že adresát musí být v době doručení v místě přítomen; v takovém případě by muselo být vyloučeno náhradní doručení i u osob, které pracují mimo své bydliště, denně však za prací dojíždějí. Podstatné je, zda místo, kam bylo adresátu doručováno, je místem, kde má své faktické bydliště a může se o uložení zásilky dozvědět. Tomu nasvědčuje i znění právní úpravy náhradního doručení po 31. 12. 2004. Povinný 1) navíc neprokázal, že se v den doručení v místě bydliště nezdržoval; prokázal pouze, že tohoto dne ve 14.35 hodin nastoupil k výkonu práce v B. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Povinní ve vyjádření uvádějí, že nájemné již zaplatili; budou-li mít jistotu, že nebudou vystěhováni, budou nájemné platit i nadále. Není zřejmé, proč oprávněný jiným dlužníkům dluhy promíjí a jim nikoli; navíc s nimi dosud nikdo neprojednal nutné opravy bytu. Napadené usnesení berou na vědomí a žádají o poskytnutí dočasného bytu I. kategorie 2 + 1 s odpovídajícím nájemným.
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o.s.ř. – není důvodné.
Podle §46 odst. 4 o.s.ř., ve znění od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2004, nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
V poměrech úpravy doručování účinné do 31. 12. 2004 se soudní praxe ustálila na tom, že pro závěr, zda se adresát v místě doručení zdržuje, je rozhodný (pouze) stav, jaký zde byl v době pokusu doručovatele o doručení písemnosti. Tvrzení adresáta, že se v místě doručení nezdržoval teprve v průběhu doby od uložení zásilky na poště do dne, kdy nastala fikce doručení zásilky, je bez významu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 29 Odo 327/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9, ročník 2003 pod č. 75). Jestliže tedy odvolací soud v souzené věci dovodil, že pro vyvrácení fikce doručení exekučního titulu postačí, že povinný 1) se na adrese svého bydliště nezdržoval v den pokusu o doručení, je jeho právní posouzení správné.
Námitkou, že povinný 1) neprokázal, že se v den doručení v místě bydliště nezdržoval, dovolatel – posuzováno podle obsahu – neuplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., nýbrž zpochybňuje samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, jež však – vzhledem k zásadě volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.) – dovoláním úspěšně napadnout nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3178/2005). Nad rámec uvedeného je však třeba zmínit, že zdržování se v místě doručení v podstatě znamená, že se adresát vrací každodenně do svého bytu, což je vyloučeno v případě, kdy pracuje mimo své bydliště a v místě výkonu zaměstnání je také ubytován.
Jelikož dovolateli se správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.; oprávněný na jejich náhradu právo nemá a povinným náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á
předsedkyně senátu