ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1545.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 1545/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného m. F. – M., zastoupeného advokátem proti povinnému P. G., zastoupenému advokátkou, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 29 E 75/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2006, č.j. 10 Co 1195/2006-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil (s výjimkou výroku o nákladech řízení) usnesení ze dne 28. 6. 2006, č.j. 29 E 75/2005-43a), jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 3. 4. 2004, č.j. 18 C 111/2001-40, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2005, č.j. 11 Co 782/2004-134, výkon rozhodnutí vyklizením bytu č. 12, nacházejícího se ve F. – M., číslo domu 1325, a přestěhováním povinného a všech, kdo s ním bydlí na základě jeho práva, do přístřeší zajištěného v azylovém domě ve F. – M., číslo domu 1309, místnost č. 7, s úplatou za užívání ve výši 2 600,- Kč měsíčně, a zamítl návrh povinného na odklad výkonu rozhodnutí. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že povinnému byla zajištěna bytová náhrada (přístřeší) odpovídající vykonávanému rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že přístřeší je časově přechodným provizoriem, je na povinném, aby s ohledem na své příjmové možnosti setrval jen po nezbytně krátkou dobu a opatřil si řádné ubytování.
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. c) a §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – povinný namítá existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Je přesvědčen, že při správném právním posouzení věci měla být vysoká cena za poskytnutí zajištěného přístřeší vyhodnocena jako nesplnění podmínek pro nařízení výkonu rozhodnutí; pobírá pouze částečný invalidní důchod ve výši 3 554,- Kč a realizace výkonu rozhodnutí by pro něj znamenala téměř likvidaci. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný ve svém vyjádření považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a odpovídající současné soudní judikatuře. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu (kterým dovoláním implicitně napadená část usnesení je) usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přestože dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze; odvolací soud při svém rozhodování uplatnil právní názory, jež odpovídají judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1314/2004, usnesení ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2000/2005). Finanční náročnost ubytování (cena služby) – pokud není nepřiměřená místním poměrům (což namítáno nebylo) – nediskvalifikuje místnost v azylovém domě jako přístřeší ve smyslu §712 odst. 5, věty třetí, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neboť zajištění této náhrady jen překlenuje období bezprostředně následující po provedení vyklizení do doby, než si povinný sám opatří trvalé ubytování. Přístřeší má pouze dočasný (provizorní) charakter a úhrada za ně (může-li jím být např. i pokoj v hotelu) bude nezřídka přesahovat obvyklé nájemné.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal dovolací soud žádnému z účastníků, protože náklady oprávněného, kterému toto právo vzniklo podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o.s.ř., spojené s vyjádřením k dovolání nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1 o.s.ř.), neboť se obsahově neliší od vyjádření k odvolání povinného proti napadenému rozhodnutí krajského soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. listopadu 2007
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu