ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1689.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1689/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. D., zastoupenému advokátkou, proti povinnému M. B., zastoupenému advokátem, pro 12.009,50 Kč s příslušenstvím a 38.613,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. E 218/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2005, č.j. 24 Co 272/2005-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením krajský soud v bodě I. výroku změnil usnesení ze dne 22. 2. 2001, č.j. E 218/2001-5, jímž Okresní soud Praha – východ nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, a to tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl ohledně částky 38.613,- Kč a nákladů nalézacího řízení 4.724,- Kč, jinak je potvrdil (bod II. výroku); současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (bod III. výroku) a že oprávněný je povinen zaplatit povinnému na nákladech odvolacího řízení 3.224,- Kč (bod IV. výroku).
Proti tomuto usnesení jen do výroku, jímž odvolací soud uložil oprávněnému zaplatit povinnému náklady odvolacího řízení 3.224,- Kč, podal oprávněný dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen „o.s.ř.“)
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení nejsou mezi tam vyjmenovanými usneseními uvedena. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť případům zde vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž však uvedený výrok není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003 pod č. 4).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, povinnému náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu