ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.170.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 170/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné P. a. s., zastoupené advokátkou, proti povinnému Ing. J. L., zastoupenému advokátkou, pro 2 697,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 12498/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2006, č. j. 55 Co 336/2006-42, 55 Co 337/2006, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 23. 6. 2004, č. j. 25 Nc 12498/2004-5, ve spojení s usnesením ze dne 14. 10. 2005, č. j. 25 Nc 12498/2004-21, a usnesením ze dne 4. 4. 2006, č. j. 25 Nc 12498/2004-30, Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil podle platebního výměru Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny v likvidaci ze dne 26. 9. 1997, č. PV/19/0043/97, k vydobytí pohledávky ve výši 2 697,- Kč na dlužném pojistném, penále z dlužného pojistného ve výši 341,- Kč za období od 15. 2. 1994 do 1. 4. 1997, doměrek penále z dlužného pojistného ve výši 0,1% od 2. 4. 1997 do zaplacení dlužného pojistného, náklady oprávněné, jakož i náklady exekuce, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. I. L., soudního exekutora.
Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 25. 9. 2006, č. j. 55 Co 336/2006-42, 55 Co 337/2006, zrušil usnesení obvodního soudu, pokud jím byla nařízena exekuce k vydobytí pohledávky ve výši 2 697,- Kč na dlužném pojistném a penále z dlužného pojistného ve výši 341,- Kč za období od 15. 2. 1994 do 1. 4. 1997, a v této části řízení zastavil, a dále v rozsahu, pokud jím byla nařízena exekuce pro doměrek penále z dlužného pojistného ve výši 0,1% od 2. 4. 1997 do zaplacení dlužného pojistného, náklady řízení oprávněné a náklady exekuce, usnesení potvrdil. Dospěl k závěru, že pokud byl u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 45 E 1756/2001, podle téhož exekučního titulu nařízen a fakticky zrealizován výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, brání nařízení exekuce v této věci překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicata). Ohledně nařízení exekuce pro doměrek penále z dlužného pojistného ve výši 0,1% od 2. 4. 1997 do zaplacení dlužného pojistného byly splněny všechny zákonné předpoklady včetně podmínek řízení pro nařízení exekuce, když pro tuto pohledávku ve vykonávacím řízení sp. zn. 45 E 1756/2001 výkon rozhodnutí nařízen nebyl.
V dovolání povinný namítá vadu řízení spočívající v nesprávném procesním posuzování a nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčen, že v řízeních před soudy obou stupňů nebyl účastníkem řízení řádně označen tak, jak to požaduje ustanovení §79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), kdy návrh předložený soudu musí obligatorně obsahovat údaje jako jméno, příjmení a bydliště účastníků, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků. Tyto údaje byly oprávněným uváděny tvrdošíjně nepravdivě. Za této situace bylo na soudu, aby zjistil, že adresa bydliště povinného není v návrhu uvedena správně. V důsledku toho rozhodoval ve věci místně nepříslušný soud a povinnému nebylo doručováno v přiměřené době anebo mu nebylo doručováno vůbec. Tím došlo k nepřiměřenému nárůstu penále, které povinný nezavinil a nemohl ovlivnit. Navrhl, aby napadené usnesení včetně usnesení soudu prvého stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání – proti té části rozhodnutí odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno – je sice objektivně přípustné (§239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), není však přípustné subjektivně.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle uvedených ustanovení je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn – ve smyslu §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b) o. s. ř. – dovolání podat. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat svědčí toliko účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2000 pod č. 138).
Dovolateli však v té části rozhodnutí, v níž odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, újma nevznikla, neboť tímto rozhodnutím bylo vyhověno jeho návrhu, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno.
Dovolání – proti té části rozhodnutí odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno – není rovněž přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ačkoliv dovolatel ohlašuje dovolací důvod podle §241 odst. 1 písm. b) o. s. ř., uplatněné námitky pod tento dovolací důvod podřadit nelze. Namítá-li dovolatel, že v návrhu na nařízení exekuce byla uvedena nesprávná adresa jeho bydliště, kterou převzaly do svých rozhodnutí, aniž by se postaraly o odstranění vady podání, i soudy (v důsledku čehož mu nebyly včas doručovány písemnosti a došlo k „neúměrnému nárůstu příslušenství pohledávky“), uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takovým vadám, jakož i k tzv. zmatečnostním vadám však může dovolací soud přihlédnout jen za – zde nenaplněného – předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst.5,věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. června 2007
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu