ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.175.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 175/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné D., spol. s r.o. v l., zastoupené advokátem, proti povinnému M. K., pro částky 62.211,- Kč s příslušenstvím a 68.099,60 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. E 1620/99, o dovolání Č. s., a.s., o. p. v H. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 12. 9. 2005, č.j. 24 Co 144/2005-298, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 12. 9. 2005, č.j. 24 Co 144/2005-298, a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z 26. 10. 2004, č. j. E 1620/99-274, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 26. 10. 2004, č. j. E 1620/99-274, jímž okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu tak, že podle §337c odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) bude jako první v pořadí uspokojena pohledávka České republiky –Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z titulu náhrady nákladů vykonávacího řízení a jako druhá (§337c odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) pohledávka oprávněné v částce 816.711,80 Kč. S odvolací námitkou Č. s., a.s., že jako v pořadí druhé, a tedy před pohledávkou oprávněné, měly být rozvrhem uspokojeny její řádně a včas přihlášené pohledávky ve výši 48.194,- Kč s příslušenstvím a 43.720,- Kč, jelikož ty byly zajištěny smlouvami o omezení převodu nemovitostí ze 17. 11. 1987, tedy dříve, než oprávněná dne 13. 9. 1999 podala návrh na nařízení exekuce (§337c odst. 5 písm a/ o.s.ř.), se krajský soud vypořádal závěrem, že „právní institut omezení převodu nemovitosti není totožný s institutem zástavního práva, jelikož nemá povahu práva věcného a zavazuje toliko účastníky smlouvy; jeho účelem pak není uspokojit věřitele zajištěné pohledávky z výtěžku prodeje zástavy, nýbrž pouze zabránit dlužníkovi v převodu nemovitosti na jinou osobu.“ Dále pak odvolací soud vysvětlil, že do dražby lze kromě pohledávek přiznaných exekučním titulem přihlásit též pohledávky zajištěné zástavním právem na dražených nemovitostech, a dovodil, že nebyly-li pohledávky Č. s., a.s., zajištěny zástavním právem, ale pouze omezením převodu nemovitosti a nejde-li ani o pohledávky přiznané exekučním titulem, nebylo je možno „do exekučního řízení řádně přihlásit“ a nelze je tudíž ani uspokojit z rozdělované podstaty.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř., Č. s., a.s., namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm b/ o.s.ř.), jež spatřuje v tom, že (ve vykonávacím řízení zahájeném 13. 9. 1999, tedy za účinnosti občanského soudního řádu ve znění před jeho novelizací zákonem č. 30/200 Sb.) odvolací soud (v napadeném usnesení vydaném 12. 9. 2005, tudíž po účinnosti novely) věc neposoudil s přihlédnutím k přechodnému ustanovení bodu č. 26, části dvanácté, hlavy I. zákona č. 30/2000 Sb.
Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání jako zjevně bezdůvodného, případně jeho zamítnutí.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. f/, odst. 2 o.s.ř.), daný tím, že jím má být zodpovězena judikaturou dovolacího soudu dosud výslovně neřešená otázka (§237 odst. 3 o.s.ř.), jejíž posouzení má význam nejen pro předmětnou věc.
Dovolání je důvodné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle bodu 1, části dvanácté, hlavy I. zákona č. 30/2000 Sb. není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Podle bodu 26 týchž přechodných ustanovení pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitosti se při rozvrhu rozdělované podstaty uspokojují ve stejné skupině jako pohledávky zajištěné zástavním právem; pro pořadí těchto pohledávek je rozhodující den vzniku práva omezení převodu nemovitosti. Věřitelé těchto pohledávek mají v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti stejná práva a povinnosti jako věřitelé pohledávek zajištěných zástavním právem.
Z poměru obou výše citovaných přechodných ustanovení, z nichž posléze uvedené je ve vztahu k předchozímu ustanovením speciálním, nutno dovodit, že v daném případě, kdy vykonávací řízení bylo zahájeno (doručením návrhu na nařízení exekuce soudu) dnem 13. 9. 1999, bylo nutno aplikovat v rozvrhových usneseních (okresního soudu) z 26. 10. 2004 i (krajského soudu) z 12. 9. 2005 pravidlo zakotvené v bodu 26 přechodných ustanovení. Jestliže odvolací soud příslušné důsledky ze skutečnosti, že vykonávací řízení bylo zahájeno před účinností novely č. 30/2000 Sb., zatímco rozvrhová usnesení soudu obou stupňů byla vydána po ní, je jeho posouzení věci nesprávné (na čemž nemůže nic změnit ani to, že občanský soudní řád průběh exekuce prodejem nemovitosti rozděluje do několika relativně samostatných fází).
Jelikož na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil, a protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, jenž se, stejně jako soud odvolací, posouzením věci z hlediska intertemporálního nezabýval, dovolací soud zrušil i je a věc podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (v němž se bude třeba zabývat i námitkami uplatněnými oprávněnou v jejím vyjádření k dovolání na č.l. 332 a 333).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2007
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu