ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1775.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1775/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné B., a. s., zastoupené advokátkou, proti povinné I. K., zastoupené advokátem, pro 6.825,- Kč, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. Nc 4250/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2005, č. j. 24 Co 473/2005-26, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 3. 2005, č. j. Nc 4250/2005-10, kterým Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou nařídil podle svého usnesení ze dne 7. 4. 2004, č. j. 3 C 63/2002-198, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2005, č. j. 24 Co 478/2004-223, k vydobytí pohledávky 6.825,- Kč na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. K. S., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl odvolací soud za splněny. Zdůraznil, že po nařízení exekuce rozhoduje sám exekutor, jakým způsobem bude exekuce provedena, takže tvrzení povinné, že jí vymáhaná částka byla odňata, svědčí jen o tom, že exekuce byla provedena, a že při nařízení exekuce není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladových rozhodnutí.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá, že exekuce byla provedena na základě exekučního příkazu ještě před právní mocí usnesení o jejím nařízení, že zaměstnanec exekutorského úřadu jí násilím z peněženky odebral částku ve výši 46.825,- Kč, zatímco potvrzení vystavil pouze na částku ve výši 6.825, Kč, že exekutor – aniž jí doručil exekuční příkaz – postihl nemovitosti ve společném jmění povinné a jejího manžela (o čemž svědčí poznámka na listu vlastnictví v katastru nemovitostí), a že případný prodej nemovitostí je vzhledem k výši vymáhané pohledávky a jejího příslušenství způsobem zřejmě nevhodným. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Povinná – jak se podává z obsahu dovolání – nenamítá, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci; její výtky se soustřeďují výlučně na tu fázi exekučního řízení, v níž jde o provádění exekuce (§47 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Absence dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. znamená, že tu není prostor pro vyhodnocení napadeného rozhodnutí jako zásadně právně významného; odtud současně vyplývá závěr, že podmínky přípustnosti dovolání nejsou dány ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu