ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1803.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1803/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné A. P. S. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému M. D., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitostí, pro částku 378.212,- Kč s příslušenstvím a 89.618,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. E 164/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 20. 12. 2005, č.j. 9 Co 1863/2005-147, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 6. 9. 2005, č.j. E 164/2003-128, jímž okresní soud udělil příklep vydražiteli P. Z. ke spoluvlastnickému podílu na tam specifikovaných nemovitostech. S odvolací námitkou povinného, že dražba se neměla konat, jelikož v té době nebylo ještě pravomocně rozhodnuto o jeho návrhu na zastavení exekuce, se odvolací soud vypořádal závěrem, že jednak samotný povinný (v odvolání proti usnesení o udělení příklepu ani v řízení o zastavení exekuce) netvrdil, že by pohledávku uhradil zcela, a že z tohoto důvodu také v průběhu řízení o zastavení exekuce svůj původní návrh upřesnil tak, že navrhl pouze její částečné zastavení; ani poté však sám netvrdil, že by zaplatil větší část vymáhané pohledávky a že by tak pro vymožení jejího zbytku s příslušenstvím existoval jiný, vhodnější způsob výkonu. Kromě toho, uzavřel odvolací soud, byl i návrh na částečné zastavení exekuce zamítnut.
V dovolání (jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř., aniž však konkretizuje, která otázka „je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, resp. řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem“) povinný ohlašuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) i b) o.s.ř., opět však bez vysvětlení, v čem spatřuje konkrétní vadu řízení a nesprávnost právního posouzení. Odvolacímu soudu vytýká, že dražba se konala, ačkoli dosud nebylo pravomocně skončeno řízení o jeho návrhu na částečné zastavení exekuce, i když podle §254 o.s.ř. lze v odvolání uvádět nové skutečnosti a důkazy. Proto se povinný „domnívá, že soud měl rozhodnout o odkladu výkonu rozhodnutí podle §266 odst. 2 o.s.ř. minimálně do doby pravomocného ukončení řízení o návrhu na zastavení výkonu a vyčkat, případně ho vyzvat k doložení předmětných důkazů, nebo měl analogicky podle ustanovení §336i odst. 1 o.s.ř. dražební jednání odročit.“
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, a dovolatel to ani netvrdí, nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným dovolacím důvodem je Nejvyšší soud vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Dovolatel sice námitky ve prospěch názoru, že podmínky předepsané ustanovením §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu přednesl, k závěru o jejich splnění však hodnocením těchto námitek dospět nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Ta je jednotná potud, že důvodem pro odročení dražebního jednání podle §336i odst. 1 o.s.ř. je (kromě důvodu nejtypičtějšího, totiž případu, kdy je podána vylučovací žaloba) také návrh povinného na úplné zastavení výkonu rozhodnutí. Soud odročí dražební jednání, jen dovodí-li na základě tvrzení povinného, obsahu spisu a listin předložených povinným, že je pravděpodobné zastavení exekuce. Dospěje-li k závěru, že návrh na zastavení exekuce důvodný není, zamítne jej a usnesení doručí účastníkům řízení. Důvodem pro odročení dražebního jednání zpravidla není návrh povinného na částečné zastavení výkonu rozhodnutí. Soud by mohl dražební jednání odročit pouze v případě, kdyby dospěl k závěru, že se částečným zastavením stane výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti zřejmě nevhodným, a že z tohoto důvodu bude zastaven podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zcela.
V daném případě však z tvrzení povinného ani ze spisu pravděpodobný závěr o úplném zastavení exekuce nevyplýval a povinný ani listiny takový závěr odůvodňující nepředložil; ostatně v odvolání proti rozhodnutí, jímž byl jeho návrh na zastavení exekuce zamítnut, ani v odvolání proti usnesení o udělení příklepu nedoložil, že by vymáhanou pohledávku uhradil alespoň zčásti, a netvrdil ani, že by se výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí částečným zastavením stal zřejmě nevhodným, a že by tudíž měl být z důvodu podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastaven zcela.
Jestliže se povinný dále „domnívá, že soud měl rozhodnout o odkladu výkonu podle §266 odst. 2 o.s.ř. minimálně do doby pravomocného skončení řízení o zastavení exekuce a vyčkat, případně ho vyzvat k doložení předmětných důkazů“, vzbuzuje takováto formulace závažné pochybnosti o tom, zda lze takovýto přednes hodnotit jako uplatnění kteréhokoliv z taxativně (v §241a odst. 2, 3 o.s.ř.) vymezených dovolacích důvodů. I kdyby dovolatel měl touto výtkou na mysli dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., Nejvyšší soud jednak dospívá k závěru, že o vadu, jež (by) mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejde (srov. též usnesení z 16. 5. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2347/2005, v němž Nejvyšší soud dovodil závěr, že není-li výkon rozhodnutí zastaven, je uskutečnění dražby v souladu se zákonem, i když ve skutečnosti byla vymáhaná pohledávka uhrazena) a jednak pro úplnost zdůrazňuje, že i v opačném případě, tedy i kdyby o takovouto vadu šlo, byl by opět uplatněn důvod k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilý.
Protože – jak plyne z výše uvedeného – nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2007
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu