ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1822.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1822/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné T. I. L., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému J. Š., zastoupenému advokátem, pro 164.792,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 35 Nc 15/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2005, č.j. 9 Co 942/2005-19, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 17. 1. 2005, č.j. 35 Nc 15/2005-4, jímž okresní soud podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2004, č.j. 23 Sm 325/2004-9, nařídil exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. J. G., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady úspěšnosti návrhu na nařízení exekuce jsou splněny; námitka, že exekuční titul nebyl povinnému (fakticky) doručen, ke zpochybnění jeho formální vykonatelnosti nestačí, neboť směnečný platební rozkaz lze doručit i náhradním způsobem.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a §238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Je přesvědčen, že směnečný platební rozkaz není vykonatelný, neboť mu byl doručován na nesprávnou adresu (na neexistující adresu O. – K., Liptovská 986/19, namísto správné adresy O. – K., Liptovská 986/19); průkaz o doručení navíc neobsahuje zákonem požadované náležitosti. V případě pochybností o doručení je soud povinen provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno. Částka, na kterou byla směnka vyplněna, neodpovídá skutečnosti. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel především zpochybnil závěr, že k exekuci navržený směnečný platební rozkaz je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že směnečný platební rozkaz byl povinnému doručen uložením. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 o.s.ř., případně podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatel namítá nesprávnost (implicitního) zjištění odvolacího soudu, že směnečný platební rozkaz byl dovolateli doručován na správnou adresu; naplnění druhého z uvedených důvodů spatřuje dovolatel v tom, že svá zjištění o doručení směnečného platebního rozkazu odvolací soud nečerpal přímo ze spisu o řízení, v němž byl tento exekuční titul vydán.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových zjištěních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) založit nemohou.
Jen pro úplnost (a nad rámec výše uvedeného) lze dodat, že případné chyby v adrese, na niž byla písemnost doručována (v souzené věci nesprávné označení části obce), nemají na účinnost uložení (§46 odst. 4 o.s.ř. ve znění do 31. 12. 2004) vliv, jestliže adresa byla na obálce s písemností označena přesto dostatečně určitě tak, aby mohla být při doručení jednoznačně identifikována a nemohlo dojít k její záměně za adresu jinou.
Námitkou (vznesenou až v dovolání), že směnka byla vyplněna nesprávně, zpochybňuje dovolatel věcnou správnost k exekuci navrženého směnečného platebního rozkazu. Tu však již v exekučním řízení nelze přezkoumávat; obsahem exekučního titulu je soud v tomto řízení vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. ledna 2007
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu