ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1909.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1909/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S. L.B, s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinné M. K., zastoupené advokátem, vyklizením, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 27 E 1101/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2006, č.j. 61 Co 47/2006-34, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 14. 11. 2005, č. j. 27 E 1101/2005-16, kterým Okresní soud v Sokolově nařídil podle svého rozsudku ze dne 14. 11. 2002, č. j. 12 C 157/2001-28, výkon rozhodnutí vyklizením bytu č. 3, nacházejícího se v S., ulici Hornické, číslo domu 1418, a přestěhováním povinné a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva, do přístřeší zajištěného v ubytovně S. s. z. S., spol. s r. o., S., B. Němcové 1780, a k vymožení nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 1.000,- Kč a případných dalších nákladů, které budou oprávněné přiznány, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné. Odvolací soud dospěl k závěru, že povinné byla zajištěna exekučním titulem určená bytová náhrada (přístřeší), a to v ubytovně, kde cena za ubytování činí 146,- Kč za noc a lůžko. Vzhledem k tomu, že se v případě přístřeší jedná pouze o přechodnou záležitost, že vykonávaný rozsudek nabyl právní moci již 14. 2. 2002 a že předcházející výkon rozhodnutí vyklizením byl zmařen, není cena ubytování „v rozporu s dobrými mravy.“
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Za otázku zásadního právního významu považuje „výklad pojmu přístřeší z hlediska reálných možností povinného.“ Podle dovolatelky není ubytovna, kterou ji oprávněná zajistila, vzhledem k ceně – pohybující se kolem 14.000,- Kč měsíčně – ani na krátkou dobu přijatelná. Domnívá se, že soud měl vycházet z jejich finančních možností a sociální situace, jinak jde jen o formálně zajištěné přístřeší, což odporuje dobrým mravům (§3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „obč. zák.“/). Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž také dovolatelka správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
V projednávaném případě je exekučním titulem rozsudek ze dne 14. 11. 2002, č. j. 12 C 157/2001-28, kterým Okresní soud v Sokolově přivolil k výpovědi z nájmu označeného bytu, stanovil, kdy nájemní poměr zaniká, a povinné uložil byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší. Podle skutkového zjištění (dovolatelkou nezpochybněného) zajistila oprávněná pro povinnou (a její dvě děti) ubytování v ubytovně S. s. z. S., spol. s r. o., v S., B. Němcové 1780, za 146,- Kč za osobu na den ubytování.
Přestože dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze; odvolací soud při svém rozhodování uplatnil právní názory, jež odpovídají judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1314/2004, usnesení ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2000/2005). Finanční náročnost ubytování (cena služby) – pokud není nepřiměřená místním poměrům (což namítáno nebylo) – nediskvalifikuje místnost v ubytovně jako přístřeší ve smyslu §712 odst. 5, věty třetí, obč. zák., neboť zajištění této náhrady jen překlenuje období bezprostředně následující po provedení vyklizení do doby, než si povinná sama opatří trvalé ubytování. Přístřeší má pouze dočasný (provizorní) charakter a úhrada za ně (může-li jím být např. i pokoj v hotelu) bude nezřídka přesahovat obvyklé nájemné. Z uvedeného plyne, že ani chování oprávněné, již stíhala povinnost zajistit určenou bytovou náhradu, nemůže být v rozporu s dobrými mravy.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné, která by na jejich náhradu měla právo, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu