ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1987.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1987/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného S. F., s. r. o., proti povinnému J. P., pro 26.476,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 24 Nc 4211/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. 2. 2006, č. j. 40 Co 151/2006-21, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 1. 2006, č. j. 24 Nc 4211/2005-9, kterým Okresní soud v Přerově zamítl návrh, jímž se oprávněný domáhal podle rozhodčího nálezu z 25. 2. 2004, sp. zn. 1016/2004, k vydobytí pohledávky 26.476,- Kč s příslušenstvím nařízení exekuce. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že rozhodčí nález – přestože je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti – podkladem pro nařízení exekuce být nemůže, neboť není vykonatelný; povinnému totiž nebyl doručen. Protože zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), nestanoví jinak, užijí se na doručování písemností v rozhodčím řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, tedy v daném případě §46 odst. 4 ve znění účinném v době, kdy se doručení titulu mělo uskutečnit. Odvolací soud dohodu účastníků o způsobu doručení rozhodčího nálezu, zakládající fikci doručení bez ohledu na to, zda se adresát v místě doručení zdržoval, považoval za neplatnou pro rozpor s výše uvedeným ustanovením (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů). Taková dohoda, argumentuje dále, se rovněž příčí zásadám rovného postavení a poskytnutí stejných příležitostí k uplatnění práv v rozhodčím řízení (§18 a §19 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, kterým prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), oponuje závěru o nevykonatelnosti rozhodčího nálezu; zásadní právní význam spatřuje v otázce, zda postup, kterým mají rozhodci vést řízení, zahrnuje i úpravu doručování rozhodčích nálezů nebo usnesení vydaných rozhodcem. Účastníci sjednali ve smyslu §19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. dohodu o způsobu doručování písemností v rozhodčím řízení a podle dohodnutých pravidel byl rozhodčí nález povinnému (náhradním způsobem) doručen. Okruh procesních otázek, ohledně kterých se strany mohou pro účely rozhodčího řízení dohodnout, není žádným způsobem omezen či taxativně vyjmenován; mohou tedy, dovozuje dovolatel, upravit jakékoli otázky týkající se postupu řízení, budou-li zachovány základní zásady rozhodčího řízení, tj. zásady stejné příležitosti a rovného postavení stran. Podle dovolatele není vyloučeno, aby se dohoda o postupu, kterým má rozhodce vést řízení, týkala i způsobu, jakým bude rozhodčí nález doručován, a je-li taková dohoda, je rozhodce povinen se jí řídit. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
V projednávaném případě je exekučním titulem rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. T. V. dne 25. 2. 2004, sp. zn. 1016/2004. Pravomoc rozhodce k projednání sporu a rozhodnutí byla účastníky založena rozhodčí doložkou sjednanou dodatkem č. 1 ke smlouvě o půjčce č. 2003-704. Součástí rozhodčí doložky je toto ujednání: „Pro účely doručování písemností v rámci smluvního vztahu a také v rozhodčím řízení si strany dohodly, že doručování se provádí na adresu bydliště/sídla stran, jak je uvedeno v záhlaví této smlouvy. V případě změny adresy bydliště/sídla jsou účastníci povinni tuto změnu prokazatelným způsobem písemně oznámit druhé smluvní straně. V případě, že se písemnosti z takto uvedených adres bydliště/sídla vrátí jako nedoručená, považuje se za doručenou dnem následujícím po dni, kdy byla zásilka vrácena zpět odesílateli (smluvní straně nebo rozhodci), a to i když se účastník o tomto doručení nedozvěděl.“ Z obsahu rozhodčího spisu bylo soudy nižších stupňů zjištěno, že zásilka s písemným vyhotovením rozhodčího nálezu byla povinnému prostřednictvím pošty zaslána – doporučeným dopisem s dodejkou – do vlastních rukou na adresu uvedenou v dodatku č. 1 ke smlouvě o půjčce (Š., Olomoucká 175). K přepravě byla zásilka podána 25. 2. 2004 (na poště Přerov 4, R 002069) a následně vrácena zpět odesílateli dodací poštou ve Š. dne 26. 2. 2004 se zprávou, že doručeno nebylo, neboť adresát (povinný) je na uvedené adrese neznámý. Na podkladě tohoto sdělení pošty a v souladu s ujednáním v rozhodčí doložce opatřil rozhodce (vycházeje z toho, že oprávněnému byl doručen 27. 2. 2004) rozhodčí nález potvrzením o nabytí právní moci dne 28. 2. 2004, i když se povinný „o tomto doručení nedozvěděl.“ Protože výrok zavazoval k plnění do tří dnů od právní moci, vyznačil rozhodce vykonatelnost nálezu dnem 3. 3. 2004.
Dovolatelkou předložená argumentace k závěru o tom, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, nevede; k přezkumu nabídnutou otázkou, zda si mohou strany rozhodčí smlouvy dohodou sjednat způsob, jakým jim bude doručen rozhodčí nález, se Nejvyšší soud již zabýval a napadené rozhodnutí koresponduje se závěry, k nimž dospěl. V usnesení ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1592/2006 (srov. též usnesení ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1612/2006) formuloval závěr, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních občanského soudního řádu, týkajících se doručování písemností (§45 a násl. o. s. ř.). Je tomu tak proto, že doručování rozhodnutí stranám není součástí postupu, kterým rozhodci vedou řízení (§19 odst. 1, 2, §13 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.). Stranám (rozhodcům) je totiž umožněno disponovat s procesními pravidly týkajícími se postupu v řízení od okamžiku jeho zahájení do okamžiku ukončení rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález (srov. §23, §24 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.), případně vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v rámci přezkoumání jinými rozhodci ve smyslu §27 zákona č. 216/1994 Sb. Do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí tudíž zásadně nepatří. Protože doručování rozhodčích nálezů nebo usnesení není v zákoně č. 216/1994 Sb. upraveno, uplatní se ustanovení o doručování písemností v občanském soudním řízení (srov. §30 zákona č. 216/1994 Sb.) a jen za dodržení zde uvedených pravidel nastanou u rozhodčího nálezu účinky právní moci a vykonatelnosti.
Protože odvolací soud své rozhodnutí založil na výše uvedených závěrech, nelze dovodit, že jeho rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.); Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. (povinnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu