ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2143.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2143/2006-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. J. proti povinné M. K., zastoupené advokátem, pro 1.500,- Kč, srážkami z důchodu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 21 E 831/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 12. 2005, č.j. 8 Co 2951/2005-31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 10. 2005, č.j. 21 E 831/2005-25, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že námitky povinné, směřující proti věcné správnosti exekučních titulů, nejsou důvodem zastavení výkonu rozhodnutí.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 a 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinná, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplných skutkových zjištění a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 16 C 286/98 nebyla po určitou dobu účastnicí řízení a změna petitu jí byla doručena až po vyhlášení rozsudku. Výkon rozhodnutí měl být navíc nejméně v rozsahu částky 500,- Kč zastaven také proto, že její povinnost zaplatit tuto částku byla usnesením okresního soudu ze dne 19. 4. 2004, č.j. 20 E 1577/2000-58, zrušena; pominuly-li soudy existenci tohoto usnesení, vycházejí jejich rozhodnutí z neúplných skutkových zjištění. Navrhla, aby napadené usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně a usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí byla zrušena a soudu prvního stupně bylo uloženo učinit opatření k vrácení neoprávněně provedených srážek povinné.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Námitkou, že odvolací soud nezkoumal zrušení nákladového výroku usnesení okresního soudu ze dne 9. 3. 2001, č.j. 20 E 1577/2000-5, a jeho rozhodnutí tak vychází z neúplných skutkových zjištění, uplatňuje dovolatelka dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemůže.
Navíc platí, že správnost, případně úplnost skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech, jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž by byly k dispozici již odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách nemůže být založen ani dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (§241a odst. 4 o.s.ř.). Dovolatelka výtku, že jeden z exekučních titulů byl před rozhodnutím odvolacího soudu odklizen, vnesla do řízení až dovoláním; jelikož odvolacímu soudu tato námitka k dispozici nebyla, nemohl by k odklizení exekučního titulu vzhledem k §212a odst. 3 o.s.ř. přihlížet ani v případě, že by mu bylo (jinak) známo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 155/2006).
S námitkou, že v řízení předcházejícím vydání rozsudku okresního soudu ze dne 18. 5. 1999, č.j. 16 C 286/98-51, došlo na úkor dovolatelky k procesním vadám, se odvolací soud vypořádal v souladu s ustálenou soudní praxí. Ta dovodila, že nápravy vad řízení předcházejícího vydání exekučního titulu lze dosáhnout pouze opravnými prostředky proti exekučnímu titulu; v řízení o výkon rozhodnutí se jimi již nelze zabývat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinná na ně nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. ledna 2007
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v.r.
předsedkyně senátu