ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2359.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2359/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. p. hl. m. P., a. s., zastoupeného advokátem, proti povinné H. Ž., pro 800,- Kč s příslušenstvím, srážkami z důchodu, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 22 E 851/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2005, č.j. 27 Co 58/2005-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 14. 1. 2005, č.j. 22 E 851/2004-18, kterým okresní soud odmítl odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí pro opožděnost.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána proto, že napadeným usnesením potvrzené usnesení soudu prvního stupně (o odmítnutí odvolání) není usnesením ve věci samé. Podle ustanovení §238, §238a ani §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. dovolání přípustné také není, jelikož v souzené věci se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle něj je dovolání přípustné jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle §43 odst. 2 o.s.ř., nikoliv však usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle §208 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod č. 41).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl, aniž bylo nutno se zabývat splněním podmínky povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241b odst. 2, část věty za středníkem, o.s.ř.).
Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; povinná na jejich náhradu právo nemá a oprávněnému náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva (§142 odst. 1 o.s.ř.) přitom nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jež svým obsahem k výsledku dovolacího řízení nevedlo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2007
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu