ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2483.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2483/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné K. p., a. s., V. I. G proti povinné J. R., za účasti dalších oprávněných 1) Ing. V. R., 2) J. R., zastoupené advokátem a 3) F. T. B.V., zastoupeného advokátem, o rozvrhu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 9488/98, o dovolání J. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2006, č.j. 14 Co 97/2006-321, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 12. 2005, č. j. 13 E 9488/98-296, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 z rozdělované podstaty ve výši 3.590.000,- Kč uspokojil pohledávku nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby (6.300,- Kč) a pohledávku F. T. B. V. v části 3.583.700,- Kč. Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil v tom, že pohledávka oprávněné a pohledávky dalších oprávněných patří do skupiny podle §337c odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), a protože je všechny z rozdělované podstaty nelze plně uspokojit, je rozhodující jejich pořadí (§337c odst. 2, odst. 5 o.s.ř.). Pohledávka F. T. B.V. je zajištěna zástavním právem na vydražených nemovitostech, jež vzniklo 20. 10. 1993, pohledávka J. R. byla přihlášena 28. 11. 2002, takže pravidla pořadí svědčí ve prospěch pohledávky zástavního věřitele.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla J. R. dovoláním, jímž namítá, že pohledávku „uplatnila, jakmile o ní rozhodl Městský soud v nalézacím řízení,“ a to, „že řízení trvalo tak dlouho,“ nepokládá za svou vinu. Připomíná, že vynaložila náklady v nalézacím i vykonávacím řízení, které zůstaly rovněž neuspokojeny. Částka 3.590.000,- Kč, která tvoří podstatu, měla být podle dovolatelky rozdělena mezi oprávněné poměrně. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (rozvrhovému usnesení nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým dovolatelka správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Ze spisu vyplývá, že pohledávka společnosti F. T. B.V. – vyčíslená včetně příslušenství k 5. 12. 2005 částkou 20.098.623,06 Kč – je zajištěna zástavním právem na vydražených nemovitostech; vklad zástavního práva do katastru nemovitostí byl ve prospěch právní předchůdkyně společnosti povolen rozhodnutím K. ú. P. – m., č.j. V2-8826/93, s účinky vkladu ke dni 20. 10. 1993. J. R. (věřitelka pohledávky 1.409.688,- Kč s příslušenstvím a pohledávky 64.824,- Kč, přiznaných směnečným platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Praze z 18. 9. 1998, sp. zn. Sm 836/98) přistoupila k řízení a stala se jako další oprávněná jeho účastnicí dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., tj. 1. 1. 2001 (srov. část dvanáctou, hlavu I., bod 20. cit. zákona).
Dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze; rozvrh podstaty (§337a o.s.ř.) vyřešil odvolací soud v plném souladu s ustanoveními §337c odst. 1, 2 a 5 o.s.ř. Námitka dovolatelky, že se zřetelem k jí uváděným okolnostem měly být pohledávky oprávněné a dalších oprávněných uspokojeny poměrně, tedy bez ohledu na pravidla pořadí, je ve světle rozvrhových zásad nepřípadná.
Lze uzavřít, že odvolací soud k přezkumu předloženou otázku vyřešil v plném souladu se zněním zákona (jeho rozhodnutí tudíž zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. nemá); Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (dovolatelka na náhradu svých nákladů právo nemá a ostatním účastníkům v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu