ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2493.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2493/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné V. Š. proti povinnému A. N., pro částku 50.429,50 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 2695/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 8. 11. 2006, č. j. 20 Co 68/2006-47, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 29. 11. 2005, č.j. 96 Nc 2695/2006-26, jímž městský soud zamítl návrh povinného na odklad provedení exekuce.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný – aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti – dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá, protože usnesení
o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce v jeho taxativním výčtu uvedeno není.
Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani o rozhodnutí vydané po jejím povolení, není dovolání přípustné ani podle §238 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř., upravujícího přípustnost (kromě konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (písm. c/) ani o jejím zastavení (písm. d/), nýbrž o odkladu, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje (o příklep /písm. e/, rozvrh /písm. f/ ani o povinnosti vydražitele /písm. g/ nejde zcela zjevně).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jelikož toto ustanovení ji nezakládá – samo o sobě – pro kterákoli rozhodnutí v exekučních věcech, ale jen (§238a odst. 2 o.s.ř.) pro případy uvedené právě ve speciálním ustanovení
§238a odst. 1 o.s.ř., v jejichž výčtu však (viz výše) rozhodnutí o odkladu exekuce není (k tomu, jakož i k závěru, že okolnost, zda jde o rozhodnutí ve věci samé, jak to vyžaduje ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., či nikoli, je nevýznamná, srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné
v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. prosince 2007
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu