ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2683.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2683/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí nezletilých oprávněných a) B. K., a b) D. K., zastoupených matkou Ing. B. K., proti povinnému Ing. R. K., zastoupenému advokátem, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 54 E 791/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 8. 6. 2006, č. j. 14 Co 100/2006-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud usnesení okresního soudu z 20. 9. 2005, č. j. 54 E 791/2005-22, změnil jen tak, že plátce mzdy povinného po úpravě návrhu označil (správně) jako Českou republiku – Ministerstvo zahraničních věcí se sídlem v P. 1, Loretánské nám. 5, a jinak, tedy v samotném výroku o nařízení výkonu rozhodnutí, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení je (oproti okresnímu soudu, jenž rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nemá) změnil tak, že oprávněným na této náhradě přiznal částky 1.350,- Kč (nezletilé B.) a 1.170,- Kč (nezletilému D.), a konečně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. S odvolací námitkou, že k výkonu navržený rozsudek dosud není vykonatelný, jelikož proti němu povinný podal odvolání, se krajský soud s poukazem na ustanovení §162 odst. 1 o. s. ř. vypořádal závěrem, že rozsudky odsuzující k plnění výživného jsou ze zákona vykonatelné předběžně, tedy bez ohledu na jejich právní moc (že tedy, byl-li výkon rozhodnutí nařízen pro výživné dospělé od 1. 5. 2000 do 31. 8. 2000 a pro výživné běžné od 1. 9. 2000 nadále, měl soud prvního stupně k datu vydání svého rozhodnutí, tedy k 20. 9. 2005, k dispozici vykonatelný exekuční titul). K argumentaci povinného, že výživné stanovené podkladovým rozsudkem je nepřiměřené jak jeho výdělkovým schopnostem a možnostem, tak odůvodněným potřebám nezletilých oprávněných, odvolací soud zdůraznil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost titulu.
V dovolání – aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti – povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že pro nařízení exekuce jsou relevantní pouze určitá formální kritéria, tedy existence vykonatelného rozhodnutí, legitimace účastníků a další kritéria uvedená např. v ustanoveních §263 odst. 1, §261 odst. 1, §258 odst. 1 a §264 odst. 1 o. s. ř. Podle jeho názoru „postup odvolacího orgánu nebyl správný, neboť podle ustanovení §99 zákona o rodině se spotřebované výživné nevrací a s ohledem na tuto skutečnost má pak i čistě procesní rozhodnutí hmotněprávní důsledky“, což platí „tím spíše, že o odvolání otce do rozsudku o stanovení výše výživného nebylo pravomocně rozhodnuto“. Dále pak povinný dovozuje, že exekuční soud měl vykonávací řízení přerušit a vyčkat výsledku odvolacího řízení nalézacího.
Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. - je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí (a o takové v souzené věci – přes formální dikci, že se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že …, jinak se potvrzuje – jde, jelikož jiným označením plátce mzdy odvolací soud nerozhodl o právech a povinnostech účastníků jinak než soud prvního stupně) odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, a dovolatel to ani netvrdí, nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Takový dovolací důvod však povinný ve skutečnosti neuplatnil.
Protože uplatněnými důvody je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první, o. s. ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
V daném případě však není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných ve stadiu nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Nařídil-li soud exekuci – v souladu s návrhem, tedy i při zohlednění fakticky zaplacených částek, vyčíslených matkou nezletilých oprávněných v návrhu, tedy k vymožení výživného (nikoli i dlužného, ale jen) dospělého za dobu od 1. 5. 2005, tedy od prvního dne měsíce následujícího po vydání titulu (z 8. 4. 2005), do 31. 8. 2005, tedy do posledního dne měsíce předcházejícího tomu, v němž byl výkon nařízen (20. 9. 2005), a pro běžné výživné od 1. 9. 2005 nadále, měl pro nařízení exekuce v takovém rozsahu vykonatelný titul.
Jak plyne z ustanovení §261 a následujících občanského soudního řádu, soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navržena v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§263 odst. 1 o. s. ř.), zda k vymožení peněžité pohledávky nepostačuje exekuce navržená a nařízená jiným způsobem (§263 odst. 2 o. s. ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§264 odst. 1 o. s. ř.). Žádnou nesprávnost právního posouzení věci v uvedených směrech dovolatel odvolacímu soudu nevytýkal. Že rozsudek odsuzující k plnění výživného (v daném případě výživného dospělého od 1. 5. 2000 do 31. 8. 2000 a od 1. 9. 2000 nadále) je vykonatelný předběžně, tedy bez ohledu na právní moc, odůvodnil odvolací soud přiléhavým poukazem na ustanovení §162 odst. 1 o. s. ř.; k závěru o přípustnosti dovolání není způsobilá vést ani dovolatelova argumentace ustanovením §99 zákona o rodině, jelikož závěr exekučního odvolacího soudu, že podmínky nařízení výkonu předběžně vykonatelného rozhodnutí jsou v daném případě splněny, s tímto hmotněprávním ustanovením v rozporu (§237 odst. 3 in fine o. s. ř.) sám o sobě není. Konečně dovolatelův názor, že řízení mělo být přerušeno do vydání rozhodnutí odvolacího soudu v nalézacím řízení (kromě toho, že neodpovídá ustanovení §254 odst. 2 věty prvé o. s. ř., podle níž při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí tohoto zákona) uplatněním žádného z (v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.) taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů není.
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, nezletilým oprávněným, jež by jinak měli podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu