ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2832.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2832/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného J. Š., zastoupeného advokátem proti povinnému JUDr. J. M., správci konkursní podstaty R. 1 s. r. o. – v likvidaci, pro 105.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 7778/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2005, č. j. 13 Co 437/2005-11, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením městský soud změnil usnesení ze dne 18. 8. 2005, č.j. 33 Nc 7778/2005-5 (jímž obvodní soud nařídil podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 5 Cmo 451/2004, k vydobytí pohledávky 105.000,- Kč a pro náklady exekuce na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. R. K., soudního exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Odvolací soud uzavřel, že povinný není pasivně věcně legitimován. Správce konkursní podstaty vstupuje namísto úpadce jako účastník pouze do řízení, která se prohlášením konkursu přerušují, exekuční řízení však takovým řízením není, jeho účastníkem – povinným – je proto úpadce a nikoliv správce konkursní podstaty.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“]. Odvolacímu soudu vytýká, že „popřel pasivní legitimaci správce konkursní podstaty ... v rozporu s pravomocným exekučním titulem.“ Z toho, že účastníkem nalézacího řízení (navrhovatelem) byl správce konkursní podstaty a jemu byla exekučním titulem uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, dovozuje, že se nejedná o pohledávku proti úpadci, nýbrž proti správci konkursní podstaty jako samostatnému subjektu. Má za to, že exekuci lze nařídit a provést, protože s konkursním řízením nemá vůbec žádnou souvislost, nejedná se o majetek patřící do podstaty, ale o majetek patřící správci konkursní podstaty. Vedle toho – s odůvodněním, že v návrhu na nařízení exekuce označil povinného „přesně v souladu s exekučním titulem, tj. JUDr. J. M., správce konkursní podstaty úpadce R. 1 s. r. o. v likvidaci,“ ale soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž exekuci nařídil, povinného označil „JUDr. J. M., advokát,“ odvolání pak podal, a navíc opožděně, správce konkursní podstaty, tedy „jiný subjekt než byl označen v napadeném usnesení“ – namítá, že odvolací soud „změnil pravomocné rozhodnutí soudu prvého stupně, které v řádné lhůtě nebylo napadeno oprávněným subjektem.“ Dovolacímu soudu navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce [§237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o.s.ř., §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“]; důvodné však není.
Z hlediska skutkového stavu vyšel odvolací soud z toho, že podkladovým rozsudkem byla jako navrhovateli JUDr. J. M., správci konkursní podstaty R. 1 s. r. o. - v likvidaci, uložena povinnost zaplatit Ing. J. Š. do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení celkem ve výši 105.000,- Kč, k rukám JUDr. J. Š.
Podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady se z obsahu spisu nepodávají.
Dovolatelem namítaná okolnost, že v záhlaví rozhodnutí soudu prvního stupně nebyl povinný označen jako správce konkursní podstaty úpadce RÓ 1 s. r. o. - v likvidaci, takovou vadu nezakládá, neboť na výsledek exekučního řízení neměla zmíněný negativní účinek; je třeba ji hodnotit jako zřejmou nesprávnost, kterou lze napravit postupem podle §164 o.s.ř. Pokud dovolatel z uvedeného pochybení dovozuje, že správce konkursní podstaty nebyl osobou oprávněnou k podání odvolání, je jeho úvaha nesprávná. Vymezení účastníků exekučního řízení ustanovením §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. je založeno na procesní bázi (oprávněným je ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce, resp. kdo se v něm jako takový označil, povinným je ten, proti komu oprávněný návrh na nařízení exekuce směřuje, tj. koho uvedl jako osobu, v jejíž poměrech má být exekučním titulem uložená povinnost vymožena). Takto procesně legitimovaný povinný rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním napadl.
V otázce pasivní věcné legitimace (kterou je nutno odlišovat od výše uvedené legitimace procesní) v řízení, ve kterém jde o vymožení pohledávky přiznané exekučním titulem vůči správci konkursní podstaty, pak byla soudní praxe usměrněna (kromě stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/1998 pod poř. č. 52) usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 21 Co 528/2003, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2005 pod poř. č. 2. V něm soud dovodil, že exekuce může být nařízena pouze proti úpadci, neboť (v tam řešené věci) i pohledávka za podstatou může být uspokojena jedině z majetku konkursní podstaty, jehož vlastníkem zůstává i po prohlášení konkursu úpadce, nikoli tedy z majetku správce konkursní podstaty (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 17/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 9/2005 pod č. 147, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2330/2006).
Námitka, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo podáno opožděně, není dostatečně konkrétní a z obsahu spisu plyne, že není ani opodstatněná. V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení soudu prvního stupně doručen povinnému soudním exekutorem prostřednictvím pošty dne 22. 9. 2005. Doručení je prokázáno doručenkou založenou ve spise, která obsahuje označení soudního exekutora, doručované písemnosti, adresáta a jeho adresy, doručujícího orgánu, prohlášení doručujícího orgánu, že dne 22. 9. 2005 byla obálka s písemností odevzdána adresátovi, jméno a příjmení a podpis doručovatelky, která potvrdila, že obálku s písemností doručila příjemci, jméno a příjmení příjemce, kterým byl osobně adresát, a jeho podpis, kterým potvrdil doručení obálky s písemností. Uvedená doručenka tak obsahuje veškeré náležitosti vyžadované ustanovením §50f odst. 1 a 2 o. s. ř. a dokládá řádné doručení usnesení soudu prvního stupně povinnému, které určilo počátek běhu patnáctidenní lhůty k podání odvolání, jejímž posledním dnem byl pátek 7. 10. 2005. Odvolání bylo u soudu prvního stupně osobně podáno ve středu 5. 10. 2005, tedy včas.
Jelikož správnost napadeného rozhodnutí se nepodařilo argumenty snesenými v dovolání oprávněnému zpochybnit, Nejvyšší soud je zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněný právo na jejich náhradu nemá a povinnému podle obsahu spisu žádné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu