ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3016.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3016/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné A. C. L., zastoupené advokátem, proti povinnému V. F., pro 850.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 Nc 10003/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 23. 12. 2005, č.j. 10 Co 1485/2005-178, takto;
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 15. 8. 2005, č.j. 51 Nc 10003/2002-169, jímž okresní soud odmítl jako opožděné dovolání povinného proti usnesení krajského soudu z 29. 4. 2005, č. j. 9 Co 577/2005-159 (§241b odst. 1 ve spojení s ustanovením §208 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/).
Usnesení odvolacího soudu z 23. 12. 2005 povinný napadl dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. v souzené věci přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí podle ustanovení §208 odst. 1 ve spojení s §241b odst. 1 o.s.ř., kterým soud prvního stupně pro opožděnost dovolání odmítl, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod poř. č. 41, jež se sice týká odmítnutí odvolání, jehož závěry však lze s ohledem na ustanovení §241b odst. 1 o.s.ř. užít obdobně).
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl dovolání jako opožděné, a tudíž ani rozhodnutí, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání povinného (jenž v takovémto případě nemusel být zastoupen advokátem, srov. ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 exekučního řádu).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu