ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3077.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3077/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné S. a k. o. B., a. s., zastoupené advokátem, proti povinnému L. S., zastoupeného advokátkou, pro 1 808,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 4766/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2005, č.j. 20 Co 262/2005-12, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 12. 2002, č.j. 69 Nc 4766/2002-4, jímž městský soud nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 27. 7. 1999, č.j. 65 Ro 1580/99-11, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. M. D., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuce byla v projednávané věci nařízena na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu; doručenka poštovní zásilky s platebním rozkazem požívá charakteru veřejné listiny a není-li prokázán opak, je třeba vycházet z pravdivosti údajů v ní potvrzených.
V dovolání - jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný existenci dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Je přesvědčen, že exekuční titul není vykonatelný, neboť mu nebyl nikdy doručen; podpis na doručence poštovní zásilky není jeho vlastnoručním podpisem, což lze usoudit pouhým porovnáním s jinými podpisy povinného nebo provedením znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Vymáhanou pohledávku dne 4. 3. 2003 uhradil. Smlouvu o pronájmu sběrové nádoby, svozu a likvidaci komunálního odpadu považuje za neplatnou a neúčinnou, a proto se oprávněná domáhá zaplacení pohledávky neprávem. Navrhl, aby napadené usnesení a s ním usnesení soudu prvého stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť není důvodné, a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení. Odvolací soud se s tvrzením povinného ohledně převzetí platebního rozkazu, zejména ohledně podpisu na doručence, již vypořádal a rozhodl po věcné i právní stránce správně.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel především zpochybnil závěr, že k exekuci navržený platební rozkaz je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění.
V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že platební rozkaz byl povinnému doručen do vlastních rukou. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 o.s.ř., případně podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatel namítá nesprávnost (implicitního) zjištění odvolacího soudu, že podpis na doručence je vlastnoručním podpisem povinného; naplnění druhého z uvedených důvodů spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud nepřihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových zjištěních odlišných od zjištění,
k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) založit nemohou.
Navrhuje-li dovolatel k prokázání důvodů dovolání provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, jedná se o nový důkaz, který však v dovolacím řízení uplatnit nelze (§241a odst. 4 o.s.ř.).
Namítá-li dále dovolatel, že smlouva o pronájmu byla neplatná, zpochybňuje tím věcnou správnost exekučního titulu; tu však v exekučním řízení již nelze přezkoumávat, neboť obsahem exekučního titulu je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Námitka, že vymáhaná pohledávka byla uhrazena, je ve stádiu nařízení exekuce bezvýznamná a lze ji relevantně uplatnit pouze návrhem na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod č. 69).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. srpna 2007
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu