ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3162.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3162/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné S. M. L., zastoupené advokátem, proti povinnému V. S., za účasti vydražitelky A – T., a.s., pro 8 768 391,68 Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí a nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 Nc 4070/2004, o dovolání JUDr. J. P., Ph. D., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 21. 7. 2006, č.j. 15 Co 325/2006-49, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud v bodě II. výroku změnil usnesení ze dne 23. 1. 2006, č.j. 9 Nc 4070/2004-35 (jímž okresní soud rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty v exekuci tak, že soudnímu exekutorovi JUDr. J. P., Ph. D., přiznal 294 467,90 Kč a oprávněné přiznal 1 059 560,85 Kč), tak, že rozdělovaná podstata ve výši 1 354 028,75 Kč se po právní moci usnesení vydá Ing. K. G., správci konkursní podstaty povinného. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že po rozhodnutí soudu prvního stupně byl na majetek povinného prohlášen konkurs, a proto celá rozdělovaná podstata musí být vydána správci konkursní podstaty. Náklady exekutora nejsou náklady státu, a proto je nelze přednostně uspokojit v exekučním řízení.
V dovolání soudní exekutor namítá, že soud rozhodl o zařazení jeho nákladové pohledávky do třetí skupiny, aniž její zařazení do skupiny první někdo z ostatních účastníků řízení popíral. Je přesvědčen, že náklady exekutora mají být v exekučním řízení uspokojeny přednostně podle §337c odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, případně aby ve věci rozhodl sám tak, že z rozdělované podstaty nejprve zcela uspokojí náklady exekutora a ve zbytku pohledávku oprávněné.
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. f) a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – není důvodné.
Podle §337c odst. 1 písm. c) o.s.ř. se z rozdělované podstaty uspokojí (ve třetí skupině) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, pohledávky zajištěné zástavním právem a náhrada za věcná břemena nebo nájemní práva s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou (§336a odst. 1 písm. c/).
Podle §88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému.
Podstatou dovolatelových námitek je polemika s právním závěrem odvolacího soudu, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o.s.ř. Soudní praxe byla nicméně v tomto směru již usměrněna stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006 pod č. 31, v němž Nejvyšší soud vyložil, že „pohledávkou oprávněného“ ve smyslu §337c odst. 1 písm. c) o.s.ř. je nepochybně též pohledávka na náhradu jeho nákladů ve smyslu §87 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. Exekuce je ovšem nařizována nejen k vymožení nákladů oprávněného, ale i k vymožení nákladů exekuce; oba druhy nákladů určí exekutor v příkaze k úhradě nákladů exekuce (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Je-li tedy tímto způsobem pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce připodobněna nákladům oprávněného, je logické, že ji k ní lze přiřadit i v otázce určení skupiny, v níž bude uspokojena. Dovolatelův názor, že jde naopak o pohledávku první skupiny, přijmout nelze, neboť okolnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu (§52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ (§337c odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) samozřejmě nečiní.
Námitce dovolatele, že odvolací soud postupoval nesprávně, pokud pohledávku na nákladech exekuce zařadil do třetí skupiny, ačkoli to žádný z účastníků řízení nenavrhl, rovněž nelze přisvědčit. Otázka, do které rozvrhové skupiny určitá pohledávka patří, je otázkou právní, kterou si soud musí vyřešit sám a není v tomto směru vázán návrhy účastníků.
Jelikož dovolateli se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu