ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3267.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3267/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné A. – H., spol. s r. o., proti povinnému Ing. P. H., zastoupenému advokátem, pro částku 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 73 Nc 3943/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 21. prosince 2006, č. j. 56 Co 666/2006-64, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 30. 1. 2006, č. j. 73 Nc 3943/2003-38, (jímž okresní soud provedení exekuce odložil) tak, že návrh povinného na odklad „výkonu exekuce“ zamítl.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a §238a odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce v jeho taxativním výčtu uvedeno není.
Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani o rozhodnutí po jejím povolení, není dovolání přípustné ani podle §238 o.s.ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř., upravujícího přípustnost (kromě konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (písm. c/) ani o jejím zastavení (písm. d/), nýbrž o odkladu, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje (o příklep /písm. e/, rozvrh /písm. f/ ani o povinnosti vydražitele /písm. g/ nejde zcela zjevně).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., na nějž poukazuje dovolatel, jelikož toto ustanovení ji nezakládá – samo o sobě – pro kterákoli rozhodnutí v exekučních věcech, ale jen (§238a odst. 2 o.s.ř.) pro případy uvedené právě ve speciálním ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř., v jejichž výčtu však (viz výše) rozhodnutí o odkladu exekuce není (k tomu, jakož i k závěru, že okolnost, zda jde
o rozhodnutí ve věci samé, jak to vyžaduje ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., či nikoli, je nevýznamná, srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. prosince 2007
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu