ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3431.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3431/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného K. K., proti povinnému J. H., zastoupenému advokátem, pro 214.296,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 31 E 58/2000, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 31. 5. 2006, č. j. 19 Co 222/2006-134, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 24. 1. 2006, č.j. 31 E 58/2000-115, jímž obvodní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí. Se soudem prvního stupně se odvolací soud shodl v závěru, že povinný neprokázal, že by vymáhaná pohledávka – ať již splněním, započtením či dohodou – zanikla. Městský soud dále uvádí, že odvolací námitky povinného se „vesměs týkají hodnocení provedených důkazů“, že soud prvního stupně důkazy provedené při jednání vyhodnotil řádně, a že tedy nepostupoval v rozporu s požadavky předepsanými ustanovením §132 o.s.ř.
V dovolání – aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti – povinný (bez vysvětlení, byť i jen odkazem na příslušné ustanovení občanského soudního řádu, který z dovolacích důvodů uplatňuje) namítá, že „soudy obou stupňů zcela neobjektivně posoudily některé důkazy“ (viz pátý odstavec druhé strany dovolání na č.l. 139). V celém zbytku dovolání pak vyjadřuje své přesvědčení, že zánik vymáhané pohledávky prokázal a poukazuje na jednotlivé důkazy, které – byly-li by soudy obou stupňů zhodnoceny správně – by musely vést k závěru, že jimi zánik vymáhané pohledávky vskutku prokázal.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. Jediné, co totiž dovolatel soudům obou stupňů vytýká, je „neobjektivní posouzení“, tedy – řečeno pojmy občanského soudního řádu (§132) i právní teorie – nesprávné hodnocení některých důkazů. To ovšem žádným z dovolacích důvodů (v ustanovení §241a odst. 2, 3 o.s.ř. taxativně vymezených) – s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů, zakotvenou v ustanovení §132 o.s.ř. – úspěšně napadnout nelze.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu