ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3486.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3486/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné B., s. p. „v likvidaci“, zastoupené advokátem proti povinnému J. B., zastoupenému opatrovnicí, zaměstnankyní Okresního soudu v Chebu, pro 19 610,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 E 1649/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 7. 2006, č. j. 12 Co 255/2006-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 11. 4. 2006, č.j. 16 E 1649/2005-21, jímž okresní soud zastavil výkon rozhodnutí (nařízený jeho usnesením ze dne 1. 7. 2005, č.j. 16 E 1649/2005-9). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vzhledem k bezvýslednosti soupisu movitých věcí povinného a poté, co oprávněná po výzvě soudu nesdělila jiné místo, kde by mohly být postižitelné věci, je třeba výkon rozhodnutí podle §326a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), zastavit.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - oprávněná uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam, jejž spatřuje v tom, že zastavení výkonu rozhodnutí „znamená znemožnění vymožitelnosti práva“, neboť obecné omezení promlčecí doby na 10 let podle §408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), ji znemožní znovu podat návrh na výkon rozhodnutí. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a případ byl vrácen k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Dovolatelka sice tvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, hodnocením argumentace v dovolání obsažené však k takovému závěru dospět nelze. O existenci právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde. Závěr odvolacího soudu, že v případě bezvýslednosti výzvy podle §326a o.s.ř. soud výkon rozhodnutí zastaví, je správný a vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Smyslem tohoto ustanovení totiž je „odklidit“ výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, jestliže se ukázalo, že tento typ výkonu rozhodnutí není způsobilým prostředkem k uspokojení oprávněného subjektu (viz Důvodovou zprávu k novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb.). Zákonná úprava je v tomto směru jednoznačná a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. Soud proto při splnění zákonných podmínek k zastavení výkonu rozhodnutí přistoupí bez ohledu na běh promlčecí lhůty stanovené k vymáhání práva přiznaného vykonávaným rozhodnutím.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; povinnému však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2007
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu