ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3501.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3501/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. r. – O. s. v H. K. proti povinnému M. Š., zastoupeného advokátem, pro 4 500,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. E 4212/2003, o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. 2. 2003, č.j. E 4212/2003-4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 8. 2005, č.j. 18 Co 358/2005-16, a proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 10. 2005, č.j. E 4212/2003-19, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. 2. 2003, č.j. E 4212/2003-4, a proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 10. 2005, č.j. E 4212/2003-19, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky
v Pardubicích ze dne 30. 8. 2005, č.j. 18 Co 358/2005-16, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 28. 2. 2003, č.j. E 4212/2003-4, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí podle usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 1999, sp. zn. 2 T 45/97. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny. Promlčením práva přiznaného exekučním titulem se soud při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí nezabývá. Skutečnost, že exekuční titul byl napaden mimořádným opravným prostředkem, není důvodem, pro který by soud výkon rozhodnutí nenařídil.
Dále okresní soud zastavil usnesením ze dne 19. 10. 2005, č.j. E 4212/2003-19, výkon rozhodnutí.
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Je přesvědčen, že nařízení výkonu rozhodnutí je nezákonné, neboť „exekuční titul je promlčen“. Navíc ohledně usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 1999, č.j. 11 To 527/99, kterým bylo zamítnuto odvolání povinného proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 8. 1999, č.j. 2 T 45/97-253, podal u Ministerstva spravedlnosti České republiky podnět ke stížnosti pro porušení zákona, o jehož výsledku dosud nebyl informován. Je nadále přesvědčen, že byl odsouzen trestními rozsudky, které jsou nezákonné, a tudíž usnesení, jímž byla stanovena na základě těchto trestních rozsudků povinnost uhradit náklady trestního řízení, pokládá rovněž za nezákonné
a nezpůsobilé být řádným exekučním titulem. Navrhl, aby usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. 2. 2003, č.j. E 4212/2003-4, usnesení téhož soudu ze dne 19. 10. 2005, č.j. E 4212/2003-19, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky
v Pardubicích ze dne 30. 8. 2005, č.j. 18 Co 358/2005-16, byla zrušena.
Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. (viz níže) vyplývá, že dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně. Proto také občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí.
Jelikož funkční nepříslušnost Nejvyššího soudu k projednání „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. 2. 2003, č.j. E 4212/2003-4,
a usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 10. 2005, č.j. E 4212/2003-19, je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2003 pod č. 151).
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky
v Pardubicích ze dne 30. 8. 2005, č.j. 18 Co 358/2005-16, není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu zřetelně nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Právní závěr odvolacího soudu, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda právo přiznané exekučním titulem je promlčeno, je v souladu
s ustálenou soudní praxí, jež dovodila, že tato okolnost je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 525).
K založení přípustnosti dovolání je nezpůsobilá rovněž námitka nezákonnosti podkladového usnesení, neboť směřuje proti věcné správnosti exekučního titulu, kterou již v exekučním řízení nelze přezkoumávat; obsahem podkladového rozhodnutí je exekuční soud vázán a je povinen z něho vycházet (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, č.j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Na tom nic nemění ani podání podnětu povinného ke stížnosti pro porušení zákona proti trestnímu rozsudku, jímž byl povinný uznán vinným, neboť je výrazem ustálené soudní praxe, že podání mimořádného opravného prostředku nemá suspenzivní účinek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1997, pod č. 50), tím spíše bylo-li usnesení o nákladech řízení vydáno samostatně.
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť povinný na jejich náhradu právo nemá a oprávněné náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2007
JUDr. Miroslava Jirmanová
předsedkyně senátu