ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3602.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3602/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné G. R., k.s., zastoupené advokátem proti povinnému Z. M., zastoupenému advokátem, pro 2 500 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 Nc 1161/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2006, č.j. 6 Co 1830/2006-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 3. 2006, č.j. 12 Nc 1161/2006-31, kterým Okresní soud v Písku nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 4. 1996, č.j. Sm 51/96-9, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. M. D., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že byl prokázán přechod práv a povinností z exekučních titulů na oprávněnou ve smyslu §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“); na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2002 nabyla vymáhanou pohledávku od Č. o. b., a.s. (jako právní nástupkyně I. a p. b., a.s.) společnost C. R., a. s., a následně ji společnost C. F., a. s. (jako právní nástupkyně společnosti C. R. a. s.) převedla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2005 na oprávněnou.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčen, že na základě smlouvy ze dne 21. 11. 2005 uzavřené mezi společností C. F., a. s.,
a oprávněnou nemohlo dojít k platnému postoupení pohledávky z exekučního titulu, neboť ta již byla jedenkrát oprávněné společností C. R. a. s., smlouvami ze dne
28. 12. 1999 a 15. 5. 2000 (ve znění dodatků ze dne 24. 5. 2000 a 29. 6. 2001) a na základě jejich společného prohlášení postoupena. Nesprávné hodnocení přechodu práv a povinností pak činí napadené usnesení rozhodnutím, které má po právní stránce zásadní význam. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek (tj. posuzování náležitostí smluv o postoupení pohledávek) uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Namítá-li dovolatel, že na základě smlouvy ze dne 21. 11. 2005 nemohlo dojít k platnému postoupení pohledávky z exekučního titulu, neboť ta již byla jedenkrát oprávněné postoupena smlouvami ze dne 28. 12. 1999 a 15. 5. 2000 (ve znění dodatků ze dne 24. 5. 2000 a 29. 6. 2001), uplatňuje tím nové skutečnosti, které vnesl do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku (v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně předneseny nejsou a odvolací soud je k dispozici neměl).
K uvedeným skutkovým námitkám, o nichž obecně platí, že nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, proto dovolací soud nepřihlížel (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.), takže i právní závěry, které z nich dovolatel dovozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. listopadu 2007
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu