ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.381.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 381/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného B., s. p. „v l.“, zastoupeného advokátem, proti povinnému P. Č., zastoupenému advokátkou, prodejem movitých věcí, pro částku 189.522,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 28 E 1134/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 31. 10. 2005, č.j. 10 Co 809/2005-34, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni z 31. 10. 2005, č. j. 10 Co 809/2005-34, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud usnesení ze 7. 9. 2005, č.j. 28 E 1134/2003-27 (jímž okresní soud návrh na zastavení exekuce, odůvodněný námitkou promlčení, zamítl), změnil tak, že výkon rozhodnutí s poukazem na ustanovení §408 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) zastavil. Oproti soudu prvního stupně, jenž své zamítavé rozhodnutí s odkazem na ustanovení §112 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) odůvodnil tím, že desetiletá promlčecí lhůta podle §110 odst. 1 obč. zák. po dobu trvání tří předchozích exekucí, vedených u téhož soudu pod sp. zn. E 866/92, E 54/93 a E 654/93 neběžela, takže ke dni podání návrhu na předmětný výkon rozhodnutí (tedy k 8. 9. 2003) ještě neuplynula, odvolací soud uzavřel, že výkon rozhodnutí (vykonatelného uplynutím lhůty k plnění, tedy dnem 15. 7. 1992) je podle §408 obch. zák. promlčen.
V dovolání oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/), jež spatřuje předně v použití ustanovení §408 obchodního zákoníku, ačkoli pro posouzení lhůt k uplatnění nároků (a tedy i k podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí) ze smluv uzavřených v lednu a v říjnu 1991 (viz exekuční titul na č.l. 4) měla být podle §763 odst. 1, 2 obch. zák. aplikována ustanovení zákoníku hospodářského. Posouzení návrhu na zastavení exekuce jako důvodného pro promlčení považuje dovolatel za nesprávné také proto, že odvolací soud nevyvodil náležitý právní závěr z existence tří předchozích exekucí, jimiž „se desetiletá promlčecí doba stavěla a dosud tak ještě neskončila“.
Povinný navrhl zamítnutí dovolání.
Dovolání (přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením §238a odst. 2 o.s.ř.) je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že právo na výkon rozhodnutí je podle §408 obch. zák. promlčeno.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Pokud jde o otázku, který předpis je nutno aplikovat, odkazuje dovolací soud na usnesení z 23. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 434/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2005 pod poř. č. 169, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že je-li nárok oprávněného vzniklý před účinností obchodního zákoníku posuzován ve smyslu §763 odst. 1 obch. zák., podle zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku (a o tento případ jde v souzené věci, kdy exekučním titulem byl přiznán nárok na plnění ze smluv uzavřených v lednu a v říjnu 1991), a řídí-li se podle hospodářského zákoníku i lhůty k uplatnění práv, upravených dosavadními předpisy, i když tyto lhůty začnou běžet po účinnosti obchodního zákoníku (v souzené věci dnem 15. 7. 1992, kdy exekuční titul nabyl vykonatelnosti), řídí se promlčecí lhůta podle hospodářského zákoníku i při rozhodování o zastavení exekuce. Jestliže tedy odvolací soud (jenž navíc sám považoval nárok přiznaný oprávněnému v nalézacím řízení za nárok „podle hospodářského zákoníku“) pro účely posouzení otázky případného promlčení exekuce aplikoval ustanovení obchodního zákoníku, použil nesprávný právní předpis.
Z uvedeného pak plyne závěr další, judikaturou opět již vyřešený (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 20. 10. 2005, sp zn. 20 Cdo 884/2005, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2006, pod poř. č. 58, druhý odstavec na str. 380/602). Narozdíl totiž od aplikace úpravy obchodněprávní, mající komplexní (a tedy případné použití kteréhokoli ustanovení občanského zákoníku vylučující) povahu, při aplikaci ustanovení hospodářského zákoníku (konkrétně jeho ustanovení §131b odst. 5 a §131d), jenž stavení promlčení lhůty speciálně u práv již pravomocně přiznaných neupravuje, je naopak nutno užít ustanovení obecné, jímž je ustanovení §112 obč. zák. Podle tohoto ustanovení i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí, platí, že uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží.
Těmito judikatorními závěry se však odvolací soud neřídil a existencí ani délkou trvání tří předchozích vykonávacích řízení se nezabýval, v důsledku čehož je jeho právní posouzení neúplné a tedy nesprávné.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu