ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3973.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3973/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné z. p. Č. r., proti povinné J. S., zastoupené advokátem pro 6.840,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 93 E 548/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 2004, č. j. 9 Co 1420/2004-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 1. 2004, č. j. 93 E 548/2001-19, kterým Okresní soud v Ostravě zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2001, č. j. 93 E 548/2001-5. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, tzn. že povinná neprokázala, že vymáhanou pohledávku oprávněné v rámci tohoto výkonu rozhodnutí uhradila.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž namítá existenci dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Nadále tvrdí, že předmětnou částku uhradila, a nesouhlasí s vyjádřením oprávněné, že jí zaslané peníze byly použity na splacení jiného dluhu. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Dovolatelka tvrdí, že rozhodnutí má zásadní právní význam, hodnocením v dovolání obsažené argumentace však k takovému závěru dospět nelze.
Právní teorie i soudní praxe jsou zajedno v tom, že právní posouzení je nesprávné, jestliže soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Nic takového však dovolatelka nenamítá. Nevytýká totiž odvolacímu soudu nesprávnou interpretaci (výklad) ani aplikaci (použití) právní normy, ale pouze „nesprávné zhodnocení důkazů, které vedly soud k závěru, že se jí nepodařilo prokázat zaplacení vymáhané částky“.
Samotné hodnocení důkazů však dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (jakožto jediným důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) úspěšně napadnout nelze. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak je soud provedl. V tomto směru však dovolatelka odvolacímu soudu ani soudu prvního stupně nic nevytýká. Pro úplnost však nutno doplnit, že i kdyby výsledek hodnocení důkazů soudem ustanovení §132 o. s. ř. neodpovídal, např. proto, že by neodpovídal tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z §133 až 135 o. s. ř., nebo proto, že v hodnocení důkazů by byl z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor, že tedy i tehdy by šlo pouze o nesprávnost skutkových zjištění, odstranitelnou pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž však (viz výše) je důvodem k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilým.
Protože tedy dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve skutečnosti dovoláním (jehož důvody včetně jejich obsahového vymezení je – obecně – dovolací soud podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán) uplatněn nebyl, nebylo ani možno dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; oprávněné však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu