ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.4097.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4097/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné z. p. Č. r., proti povinnému M. H., zastoupenému opatrovnicí B. H., pro 33.804,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 13163/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2007, č. j. 29 Co 426/2006-45, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 24. 7. 2006, č. j. 25 Nc 13163/2004-40, odmítl jako opožděné odvolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 5. 2006, č. j. 25 Nc 13163/2004-36, jímž bylo rovněž jako opožděné odmítnuto odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu pro Prahu ze dne 9. 8. 2004, č. j. 25 Nc 13163/2004-4. Posledně citovaným rozhodnutím obvodní soud nařídil podle platebního výměru oprávněné (O. p. v B.) ze dne 29. 1. 2002, č. 2140200102, k uspokojení pohledávky ve výši 33.804,- Kč, nákladů oprávněné a nákladů exekuce, jež budou určeny, exekuci. Provedením exekuce pověřil Mgr. K. B., soudního exekutora.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 7. 2006, č. j. 25 Nc 13163/2004-40, jímž bylo odvolání povinného pro opožděnost odmítnuto.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl prostřednictvím opatrovnice povinný dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61).
Dovolání není přípustné ani podle o. s. ř., neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto v žádné z věcí, jež jsou zde uvedeny.
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ust. §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a nelze ji dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř.; podle uvedeného ustanovení lze dovolání podat jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, případně jímž byl odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2003 pod č. 41).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž vyžadoval zastoupení dovolatele advokátem (§241b odst. 2 věta třetí o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu