ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.431.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 431/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Z. I. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému P. M., zastoupenému advokátkou, pro 6 040,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 6 Nc 76/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2006, č.j. 11 Co 253/2006-39, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil městský soud usnesení ze dne 29. 3. 2006, č.j. 6 Nc 76/2004-32, jímž obvodní soud (mimo jiné) zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 14. 12. 2004, č.j. 6 Nc 76/2004-4. Ze spisu nalézacího řízení odvolací soud zjistil, že kupní smlouva ze dne 10. 12. 1993 byla uzavřena podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). I v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, však platí, že promlčecí doba práva přiznaného rozhodnutím běží ode dne vykonatelnosti rozhodnutí, v souzené věci tedy ode dne 10. 3. 1997.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) a §237 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčen, že odvolací soud pominul povinným navržené důkazy svědčící o tom, že smlouva byla uzavřena mezi účastníky jako podnikateli v souvislosti s jejich podnikatelskou činností. Nesprávný je rovněž závěr odvolacího soudu, že pravomocně přiznané pohledávky z obchodních vztahů se promlčují podle §110 odst. 1 obč. zák. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Je přesvědčena, že jde o občanskoprávní vztah, neboť povinný smlouvu uzavíral jako fyzická osoba – nepodnikatel, o čemž svědčí zejména jeho identifikace ve smlouvě uvedením jména, rodného čísla a bydliště.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Namítá-li, že odvolací soud pominul jím navržené důkazy svědčící o tom, že smlouvu uzavíral jako podnikatel v souvislosti se svou podnikatelskou činností, uplatňuje tím dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo řečeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) založit nemůže.
Jelikož zjištění odvolacího soudu, že dovolatel kupní smlouvu neuzavíral jako podnikatel v souvislosti se svou podnikatelskou činností, je zjištěním skutkovým, které v souzené věci nelze dovoláním úspěšně zpochybnit, je pak již nadbytečné zabývat se námitkou nesprávnosti právního názoru odvolacího soudu, že pravomocně přiznané pohledávky z obchodních vztahů se promlčují podle §110 odst. 1 obč. zák.; i kdyby byl tento právní závěr nesprávný, na výsledek dovolacího řízení by to nemělo žádný vliv.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. května 2007
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu